Kouzelný sen princezny Aurory

Za horami dolinami se tyčil velký hrad. Na velkém hradě vládl mocný starý král Ohrnos, který tam žil se svojí krásnou dcerou Aurorou. A právě toto zvláštní jméno krále hodně vystihovalo. Král byl velmi mocný, namyšlený a vždy chodil s nosem nahoru, inu nad všemi se povyšoval a ohrnoval nos.

A to není zrovna pěkná vlastnost. Všichni lidé v hradě se ho báli, ať už lidé žijící pod hradem, ba dokonce i hradní kuchaři, rádci, ale i veselý hradní šašek.

Král se vždy všemocně procházel po hradě s nosem nahoru a každému neustále rozkazoval. Dokonce i sousední království se ho bálo, protože každou bitvu statečně vyhrál.

Avšak král nebyl vždy takový, uměl být i dobrý a laskavý, ovšem všechno se změnilo, když jeho krásná žena, královna, před dávnými lety zemřela. Teď se však všichni krále báli… vlastně kromě jedné krásné osůbky, a to jeho jediné a nádherné dcery, princezny Aurory. Princezna to byla hodná, srdíčko měla na pravém místě a všichni v zámku ji milovali, protože byla milá a vždy všem pomáhala. Věděla, že její otec, král Ohrnos, je uvnitř dobrý, milovala ho a chtěla to chladné srdce otevřít. Stále však nevěděla, co má udělat proto, aby její otec nebyl tak namyšlený a nepovyšoval se nad ostatní.

Noc zaplavila královské údolí třpytivými hvězdičkami a těžké kapky studeného deště stékaly po zdobených oknech v královských komnatách.

„Ach, bodejť by bylo něco, co otevře srdce mého táty,“ řekla si princezna, která sledovala kapky stékající po okně její princeznovské komnaty. Aurora si smutně povzdechla, kartáčem si pročesala své zlaté vlásky, oblékla si noční bílou košili a lehla si do své velké růžové postele. A v tu deštivou a pochmurnou noc se krásné princezničce zdál zvláštní sen, ve kterém princeznu navštívila kouzelná víla.

Ve snu se zlatovlasá princeznička Aurora spolu s vílou ocitly na krásné louce plné květin, kde se princezna Aurora otočila a spatřila svou krásnou mámu – královnu, která zemřela před dávnými lety.

Kouzelná víla na Auroru promluvila: „Teď ti královna dá cennou radu, která otevře králi jeho chladné srdce,“ řekla kouzelná víla a odletěla pryč. Sen však stále pokračoval. Královna objala svou krásnou dceru Auroru, utřela slzy, které jí stékaly po líci, a pošeptala jí do ucha: „Moje krásná dcero, netruchli nad mou ztrátou, miluji tě nejvíc na světě, tak jako i tvůj otec, král,“ řekla princezně maminka královna a pokračovala: „Je však jedna věc, která odemkne králi srdce… Jdi do královské zahrady, kvete tam heřmánek. Utrhni ho a udělej z toho králi silný čaj. Protože to je to, co jsem mému muži, králi, dělala každý den. Jeho srdce to určitě odemkne,“ povídala máma laskavě a políbila dceru na tváře.

Tehdy se princezna Aurora ze svého zvláštního snu vzbudila. Byla smutná, ale i šťastná, protože po dlouhé době opět viděla svou krásnou mámu – i když to bylo jen ve snu. Bylo časné ráno a déšť už dávno ustal. Slunce se vlévalo do její královské komnaty a princezna přesně věděla, co musí udělat.

A jak to dopadlo? Podařilo se princezně Auroře odemknout chladné srdce jejího otce, krále Ohrnose? To se, moje milé děti, dozvíme v další části.