Už máte dost princezen a velkých bohatýrů? V těchto pohádkách jsou hlavními postavami děti. Možná se právě v pohádce o dětech vaše dítko pozná nebo si odnese ponaučení. A pokud vám chybí pohádka o vašem dítěti, zkuste nám napsat. Pohádky o dítěti na přání umíme vyprávět také.
Byl jednou jeden chlapeček a ten se jmenoval Otík. Byl by to normální kluk jako všichni ostatní, až na tu podivnou a nepříjemnou vlastnost. Otík totiž neustále ječel a křičel. Ale ne tak jako ostatní děti. Jeho jekot byl tak silný, že kdo ho uslyšel, tomu se zkroutily uši do kornoutu.
Pokračovat ve čtení →
Neuvěříte, co se stalo! Dnes ráno se vzbudila malá Sofie kvůli silnému dešti bubnujícímu na její parapet. Jakmile otevřela svá malá očička, zjistila, že se nějak necítí dobře. Jejda, něco na ni asi leze. Snad to není z toho kopce sladkostí a studeného džusu, které včera na oslavě svého kamaráda Kubíka vypila a spapala.
Pokračovat ve čtení →
Nedaleko jednoho malebného lesa byla lehce rozpadlá chaloupka a v té bydlel chlapec Vilém se svou babičkou. Měli krásný a spokojený život. Sice strádali na penězích a majetku, ale zato měli lásky na rozdávání.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden chlapeček, který se jmenoval Jirka. Na tom by nebylo nic neobvyklého, takových chlapečků jsou na světě spousty. Tenhle Jirka ale dělal všechno naopak.
Pokračovat ve čtení →
Sedmáci jezdili každoročně na lyžařský výcvik. Všichni se na to těšili. Celý týden budou bydlet na horské chatě a celé dny budou lyžovat. Žádné učení, žádné úkoly! Všichni, opravdu všichni se těšili. Až na Pepíka. Pepík se bál, protože neuměl lyžovat.
Pokračovat ve čtení →
Byl víkend a sourozenci Adélka a Kuba trávili své volné dny u prarodičů na vesnici. Byla slunečná sobota a dnes je dědeček Pepa bere k jezeru, kde jim ukáže, jak chytá ryby. Dědeček byl totiž vášnivý rybář. Dědeček přichystal dětičkám chlebíček a ovoce na cestu, pak odnesl udice, velký kbelík a všelijaké návnady pro rybičky do auta.
Pokračovat ve čtení →
Jak si tak malá Hanka vykračovala spolu s tatínkem ze školky k autu, vesele si prozpěvovala. Byla už velká předškolačka.
Pokračovat ve čtení →
Adélka byla malá holčička. Nejradši ze všeho si dopoledne před obídkem hrála doma, odpoledne po obídku pak chodila na zahradu, kde na ni čekal kamarád šnek a černý kocour. O čem si ti tři asi povídali? O tom, jaký měli den.
Pokračovat ve čtení →
Byl krásný slunečný den a rodiče si pro malou Kláru vybrali nevídané překvapení. Dnes měla totiž desáté narozeniny. Holčička vždy snila o tom, že jednoho dne bude mít pejska, malé štěně. A její rodiče se rozhodli ji překvapit a tento sen jí splnit.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden kluk. Říkali mu Kami. Kami měl deset let. Nežil ale na Slovensku, nýbrž v Africe. Víte, kde je Afrika? Tam daleko, až na rovníku. Bývá tam pořád teplo, svítí tam pořád slunce. Lidé tam neznali sníh. Až jednou… Jednoho dne se probudili do podivného rána.
Pokračovat ve čtení →
V dětském pokoji chlapečka Míši bychom kromě knížek, hraček či plyšáků našli i různé postavičky superhrdinů. Ty ležely na poličce a usmívaly se na celý pokoj. Spiderman uměl střílet „pavučinky“ z ruky a létat a Superman zase uměl po stisku knoflíku létat a vydávat různé zvuky.
Pokračovat ve čtení →
Existují ptáci, kteří mají rádi zimu. Přilétávají vždy, když nasněží. Vůbec je sníh nestudí. Už jsi je určitě viděl. Jsou to vrány. Jednou v zimě přiletěly i do naší vesnice.
Pokračovat ve čtení →
Jožka byl hodný kluk. Měl ale jeden ošklivý zlozvyk. Velmi často lhal. Byly to sice neškodné lži, ale i tak to byly lži a lhát se, jak říkala paní učitelka, nesmí. Proto se rozhodl, že si dá na Nový rok jedno pěkné předsevzetí – ať to stojí, co to stojí, nikdy už nikomu nezalže.
Pokračovat ve čtení →
„Fííí! Jupííí! Fííí!!!“ ozývalo se na zasněženém kopci. Byla noc. Tma jak v pytli. Všude úplné ticho. Jen ze svahu, na kterém přes den sáňkovaly děti, doznívalo něčí skotačení a radost. Blízko kopce bydlel Jáchym. Černovlasý klučina s černýma očima a zářivým úsměvem. V tu noc taky slyšel to povykování z kopce.
Pokračovat ve čtení →
Denis na Štědrý den mámě vždy usilovně pomáhal. S vařením, s výzdobou, ale také s prostíráním stolu. Zajímalo ho, proč vždy prostírají talíře a příbory pro čtyři, když jsou na Vánoce jen tři. Máma, táta a on.
Pokračovat ve čtení →