Adventní pohádka 3. z 24
S čokoládovým adventním kalendářem to skřítek moc neuměl. A tak mu Andělka ukázala adventní věnec. Ten snad nesní.
Pokračovat ve čtení →Adventní věnec
Pan sněhulák
Byla chladná sobota. Město bylo zahaleno do bílého šatu a zpoza různých oken vykukoval ozdobený třpytivý stromeček. Děti se nadšeně sáňkovaly či stavěly ze sněhu všelijaké výtvory. Jirka a jeho sestřička Sandra vyběhli z domu na dvůr zachumlaní až po uši.
Pokračovat ve čtení →Proč slavíme Vánoce
Adventní pohádka 2. z 24
Skřítek seděl na krabici a sledoval, jak Andělka vylouskla čokoládu z adventního kalendáře.
„Jé, na co to je?“ ptal se hned.
„To je adventní kalendář. Na každém okýnku je číslo dne a pod ním je schovaná čokoláda. To aby ti to čekání na Ježíška rychleji uteklo.“
Pokračovat ve čtení →Andělka a vánoční skřítek
Byl začátek prosince, když Andělka pomáhala mamince a tatínkovi s úklidem. Takový vánoční úklid není jen tak. To se musí posbírat hračky, vyšťourat lego zpod skříní, pěkně zamést a umýt okna – to aby se Ježíšek nepolekal, jak říkávala maminka. Tatínek na to vždy odpovídal, že se Ježíšek přece narodil ve chlévě, ale maminku neobměkčil a musel uklízet také.
Pokračovat ve čtení →První sněhová nadílka
Byl začátek prosince a pan Podzim se pomalu loučil s přírodou. Ve vzduchu jsme cítili chladný vánek a ulice začaly pomalu zdobit všelijaké vánoční ozdoby a třpytivá světýlka. Dětičky nedočkavě čekaly na Vánoce, co jim Ježíšek pod stromeček přinese.
Pokračovat ve čtení →Vánoční skřítci
Kdysi dávno se za horami a dolinami v hustém zasněženém lese schovávala malá krajinka. Krajinka to věru obyčejná nebyla. V kouzelné vesnici plné drobných domků jsme mohli narazit na tvory známé jako vánoční skřítci.
Pokračovat ve čtení →Růže lásky
Za sedmi horami a sedmi dolinami žil jednou jeden pohledný mladý muž jménem Ondřej. Ondřej byl šikovný kovář, který ale vždy dokázal s čímkoli pomoci i ostatním, a proto ho měli v sousedství rádi.
Pokračovat ve čtení →Jak jsme vzali strašit starého Hjunta
Plížáci
Jednou večer přišel Píhat s tím, že bychom s sebou měli vzít strašit starého Hjunta. Je to ten nejstarší a nejzkušenější plížák v celém paneláku, žije tu nejdéle a přitom je pořád zalezlý v tom svým sklepě. Určitě by mu udělalo radost zase si trochu zastrašit. A my bychom konečně viděli, co všechno dokáže. Třeba ukousne panu Karlíčkovi palec!
Pokračovat ve čtení →Jak se Luně podařilo zachránit zimu
Milé děti, určitě si vzpomínáte na krásnou dívku Lunu, která žila v malebné vesničce Za Horami. Krásný hlas a sněhově bílé vlasy a hlavně čisté srdce z ní dělaly přímo anděla. Všichni ve vesnici ji měli rádi. Luna však byla smutná. Zima byla chladná a tuhá, Vánoce se neúprosně blížily, ale sníh jejich vesnici jaksi obcházel.
Pokračovat ve čtení →Luna zachraňuje zimu
Mezi vysokými horami, které vždy zdobily zasněžené vrchy, a hustými zelenými lesy se schovávala malebná vesnička, která nesla název Za Horami. Jelikož počasí už začínalo být studené a podzim se už uložil k dlouhému spánku, vánoční nálada se vznášela ve vzduchu jako lehké pírko.
Pokračovat ve čtení →O nešťastném pejskovi mopsíkovi
V jednom městě se toulal malý psíček. Patřil k plemeni mops, takže byl takový malý, baculatý, měl krátké nožičky, silné tělíčko, krátký čumáček a velké kulaté oči. Neměl žádné jméno, protože nikomu nepatřil. A nikdo ho ani nechtěl. Toulal se městem sám.
Pokračovat ve čtení →Kouzelný koník
V jednom městě žil bohatý kupec, který měl u svého domu nádhernou zahradu, kde pěstoval proso. Každý den ji pečlivě kontroloval, ale jednoho dne zjistil, že velká část úrody zmizela. Rozzlobený kupec se rozhodl, že zloděje dopadne a potrestá. Svěřil tento úkol svým třem synům – Michalovi, Jírovi a Janovi. Kdo z nich zloděje chytí, ten dostane odměnu.
Pokračovat ve čtení →Pomáháme přírodě
Barevný pan Podzim se pomalu blížil ke konci. Barevné listy byly popadané po zemi a podzimní vánek se pomalu měnil v chladný vítr ledové paní Zimy. Dnešní listopadový den ve škole byl však jiný než ty ostatní, dnes se žáci neučili a rozhodli se vydat do přírody. V parku však neviděli jen poslední kouzlo podzimního pána, jímž byly barevné listy, které zdobily zemi, ale i odpadky, které na té zemi zanechali nezodpovědní lidé.
Pokračovat ve čtení →Záhada ztracené nevěsty
Bylo jednou jedno království a v tom království žil jeden pohledný princ Viktor. Měl se brzy stát králem, protože zrovna nedávno poznal překrásnou princeznu Elu, kterou si chtěl vzít za ženu. Celé království se chystalo na velkou svatbu, která se měla konat v čase festivalu hojnosti. Všichni se těšili na nového krále, protože princ byl laskavý a lid ho měl rád.
Pokračovat ve čtení →Jak pan Karlíček sjel po zadku schody a byla z toho svatba
Plížáci
Byl takový ten krásný, vlahý večer, kdy plížáci vylézají ze svých doupat a slídí po prstech čouhajících zpod peřin. I já s Píhatem jsme dostali chuť nějaké prstíčky poškádlit. Děti už se nás nebály, tak jsme zabrousili jinam. Navíc když vzbudíte děti, ty obvykle pláčou a mně je jich líto. Zato když vzbudíte dospělé, ti tak pěkně křičí a nadávají a to je strašná legrace.
Pokračovat ve čtení →