Bylo jednou jedno autíčko a to bylo červené, ale velmi zapomnětlivé. Pořád někde něco zapomínalo. Jednou ráno si řeklo, že pojede do města, aby si tam koupilo nová kolečka. Vyrazilo na cestu. Nedojelo ještě ani na kopec, když tu si vzpomnělo: „Jejda! Já si zapomnělo natankovat benzín! To bych daleko nedojelo.“
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na zlobivou Veroniku, která neposlouchala svou maminku a stále jen chtěla papat sladkosti. A hodně sladkého nám přece škodí nejen na bříško, ale také na zoubky, které nás z toho mohou rozbolet.
Pokračovat ve čtení →
V jedné nedaleké zoologické zahradě žilo mnoho zvířat. I když každé mělo svůj výběh, všechna zvířátka se navzájem dobře znala. Každý večer, když návštěvníci odešli, si spolu vykládala. Vyprávěla si, co během dne zažila, a taky se spolu navštěvovala. Jejich lidští ošetřovatelé se o ně hezky starali, a tak i zvířátka byla spokojená a měla se tam dobře.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička, které všichni říkali Červená Karkulka – podle čepečku z červeného sametu, který nosila. Žila spokojeně s maminkou a tatínkem, kteří ji měli moc rádi, ostatně jako všichni, protože byla hodna a milá. Karkulka měla ještě milovanou babičku, která bydlela na kraji lesa.
Pokračovat ve čtení →
Malá Veronika velmi milovala sladkosti. Nejvíce ze všech však bonbóny a lízátka. Maminka se snažila do své dcerky dostat nějaké ovoce a zeleninu, ale Veronika byla velmi tvrdohlavá a vždy si vyptala i sladkosti. Když sladkost nedostala, moc plakala.
Pokračovat ve čtení →
Za špičatou horou a zimními lesy stálo malé, zato krásné království. Bydlela v něm půvabná princezna se svými rodiči. Princezna byla moc krásná. Její dlouhé světlé vlasy jí svítily jako sluníčko. Oči měla modré jako křišťálová studánka a její úsměv byl ten nejhezčí na celém světě. Byla taky moc hodná a měla dobré srdce. Král a královna z ní měli obrovskou radost a nadevše ji milovali.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na pejska Hafíka, který žil u Martínka doma. Byli to věrní přátelé, kteří spolu vymýšleli různá dobrodružství. Nejvíce však milovali hry na superhrdiny.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden hnědý pejsek Hafík, který žil ve velmi dobré rodince. Byl to malý pejsek, ale odvahy měl nepočítaně. Každý den dostával plnou misku granulek, vodičku a vždy se těšil na procházky v blízkém parku. Tam si vesele hrál s jinými pejsky či honil neposedné veverky.
Pokračovat ve čtení →
Na podzim se s přírodou dějí zvláštní věci. Nejvíc můžeš vidět, jak se listí barví do různých odstínů a pak lístečky sami padají na zem. Mezi takovým listím někdy můžeš zahlédnout malého podzimního skřítka. Je moc těžké ho zpozorovat, protože je úplně stejně krásně zbarvený jak to opadané listí. Tenhle podzimní skřítek se jmenuje Lístek a hlídá, aby všechna zvířátka, která mají v zimě spinkat, ulehla k zimnímu spánku a aby na to byla dobře připravená.
Pokračovat ve čtení →
Příběh, který ti budu vyprávět, se stal tuze dávno. Je o holčičce, která zjistila, že přátelství je jedna z nejdůležitějších věcí na světě. Kamarády najdeš tam, kde to nejméně čekáš.
Pokračovat ve čtení →
Léto už sice skončilo a barevný podzim se pomalu vítal s ulicemi, ale sluníčku se podařilo ještě schovat pár svých teplých letních paprsků. A tak nás příjemně svými posledními paprsky lechtalo na tvářích a zahřívalo.
Pokračovat ve čtení →
Září, říjen a listopad jsou měsíce, kdy je podzim v plném proudu. Zbarvuje se a padá listí, vítr nám zvedá klobouky a častěji prší. Taky se na zemi objevuje spousta kaštanů. Hodně dětí je sbírá a nosí si je domů. Takové kaštany jsou totiž nejlepší na vyrábění různých postaviček a zvířátek. Slyšel už jsi ale o kouzelných kaštanech?
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno před mnoha a mnoha lety se jeden muž rozhodl, že zasadí strom. Vybral si krásnou louku blízko města, vykopal tam díru a zasadil do ní malý stromek. Staral se o něj a každý den ho chodil kontrolovat. Strom krásně rostl a sílil.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, vzpomínáte si na hnědovlasou holčičku jménem Vilma, jejíž časy ve školce skončily? Byl začátek září a malou holčičku čekal velký den. Byl první školní den. Vilma byla veselá a odvážná, ale ze školy měla trošku strach, protože tam nikoho neznala. Když přišly s maminkou do školy, byly udiveny krásnou třídou, kterou paní učitelka ozdobila.
Pokračovat ve čtení →
Začínala škola. A tím končily nejen slunečné letní prázdniny plné zábavy, ale také časy ve školce malé Vilmy. Vilma byla veselá, odvážná holčička, ale ze školy měla strach. Hnědovlasá holčička byla smutná, že jí školka končí. Měla tam přece spoustu kámošek a každý den tam byla zábava.
Pokračovat ve čtení →