Jak šel Jeník do světa

4 min. čtení

V malebné malé vesnici žil malý kluk. Jmenoval se Jeník. Na hlavě nosil pořád stejnou čepici, kolena měl neustále rozbitá a ruce vždy špinavé. Jak rostl, naučil se každému řemeslu. Uměl ušít boty, opravit střechu, zasadit strom, jezdit s traktorem nebo na koni. Nebylo snad nic, co by mu nešlo. Když už byl dospělý, rozhodl se, že se vydá do světa. Přece všechno uměl, tak si chtěl vydělat někde ve světě peníze, aby se měl dobře. Jeník si vzal velkou svačinu a šel tam, kam ho nohy nesly.

Když přišel do prvního města, nevěřil svým očím, kolik potkal lidí. Nebylo to jako v jeho vesnici. Ve městě byly trhy, kde každý něco nabízel a prodával, lidi se tam předháněli, aby co nejvíc peněz vydělali. A tak i on chtěl zkusit své štěstí. Chodil od domu k domu, od člověka k člověku a nabízel své služby. Vždycky vyjmenoval, co všechno umí a nabídl se, že bude pracovat. Ale vždycky to dopadlo stejně.

Pár lidí mu řeklo, že mu práci dá, ale když mu řekli, kolik mu za práci zaplatí, tak se Jeník jen vysmál: „Tak málo? Tak to u vás pracovat nebudu. To je málo.“ A tak to pokračovalo pořád dokola. Uběhl nějaký čas. Jeníkovi už došlo jídlo. Neměl kde spát a peníze taky neměl. Byl tak slabý, že už neměl ani sílu, aby se vrátil domů. A tak si sám a nešťastný lehl v lese na mech a ztěžoval si: „Ach jo. Co jsem udělal špatně. Vždyť všechno umím. Práce se nebojím. Ale přece nebudu pracovat za tak málo peněz. Nikdo mi nedokáže dobře zaplatit. Nikdo si mě dost nevážil. Jenže teď nemám ani práci a ani peníze. Co budu dělat?“

„Já vím, co by si mohl udělat.“ Ozval se slabý hlásek. Jeník vyskočil a díval se všude kolem sebe, kdo to mluví. Začal zvedat kameny, prohledávat mech a rukama šmátrat všude po zemi. Až najednou zpoza kapradí se objevil malý skřítek. Byl celý stříbrný a v té tmě byl krásně vidět. Byl tak malinký, že se vlezl Jeníkovi do dlaně.

„Kdo jsi?“ Zeptal se Jeník. „Jsem skřítek pomocníček. Pokud budeš chtít, poradím ti. Zítra ráno si mě vezmi do kapsy a běž se mnou do města. Budu ti radit a pomůžu ti, aby sis našel práci a měl kde spát.“ Jeník byl nejdřív překvapený, ale poradit chtěl, tak souhlasil.

Hned na druhý den si vzal skřítka do kapsy a vyrazil do města. Přišel k velkému mlynářskému domu a zaklepal na něj. Vyšel mlynář a Jeník mu hned pověděl, co všechno umí a že by rád u něj pracoval. Mlynář souhlasil a řekl, co mu za to dá. V tu chvíli se Jeník nadechl a už chtěl říct, že to nepřichází v úvahu. Že to je málo a že si zaslouží více. Skřítek to poznal a tak dřív než stačil něco Jeník říct štípl ho v kapse do ruky, aby ho zarazil. Vyběhl mu pod rukávem až k uchu a něco mu pošeptal.

Jeník se na mlynáře usmál a souhlasil s tím, co mu nabídl. Potom několik let Jeník věrně pracoval u mlynáře. Práci měl rád. A za pár měsíců dokonce dostal i více peněz. Jeník se měl dobře. Měl kde spát, měl co jíst, měl dost peněz a měl práci, kterou měl rád.

Co mu tehdy skřítek poradil? To nikdy nikomu neřekl. Ale jeho rada pomohla Jeníkovi, aby byl skromný a vděčný. A aby pochopil, že vše přijde časem. Že nemůže vše dostat hned, jak on chce. Díky ale své pracovitosti, hezkým vlastnostem a tomu, že si nechal poradit, dosáhl pak všeho.

4.8/5 - (59 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..