Malované kraslice, zajíčci, kuřátka, pomlázky a větvičky kočiček – samé kvalitní suroviny pro přípravu té nejlepší velikonoční pohádky. S velikonočními pohádkami se správně naladíte na tradiční jarní svátky a určitě se přiučíte i nějakou velikonoční koledu. Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný. Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný.
Zvířátka mají také ráda jaro. No a Velikonoce jak by smet. Každé z pěti zvířátek dostalo od velikonočního zajíčka vajíčko. A protože si zvířátka hrají stejně ráda jako děti, rozhodla se, že budou s vajíčky hrát hru.
Pokračovat ve čtení →
Přišlo pondělí. A to se vstává brzy. Ve Strašidrně totiž jako první chodí na koledu strejda Vodnický. A kdo se dlouho vyvaluje v posteli, toho v ní polije studenou vodou. Proto jsou všichni už od prvního ptačího cvrlikání vzhůru.
„Půjdeš také koledovat?“ ptala se maminka Bubíka.
Pokračovat ve čtení →
Váša se rozhodl, že letos na Velikonoce už půjde na koledu sám. Je už přece velký kluk. Vždyť už dosáhne na kliku! Tatínek mu pomohl uplést pomlázku. Na Bílou sobotu, to je sobota před velikonočním pondělím, kdy se chodí koledovat, si uvázal na pomlázku bílou mašličku. Ostatní barevné mašličky si totiž vykoleduje. Tak to vyprávěla babička.
Pokračovat ve čtení →
Bubík se konečně dočkal. V kostele se dnes slavilo. Ale do nějaké párty s konfetami, jakou si představoval on, to mělo daleko. Přesto tam za celý týden bylo nejveseleji. Lidé tam chodili s jídlem, mazanci, beránky a perníčky a nechávali si všechny ty dobroty od pana faráře posvětit.
Pokračovat ve čtení →
V neděli se šlo na návštěvu k babičce a dědečkovi. Vojtík už se těšil. Byl tolik zvědavý, co znamenají ty barvy.
Pokračovat ve čtení →
Přišel nový den. Bubík se Zubomilou přinesli slepičce naklíčené obilí. Rozbili vajíčka, ze kterých rostlo jako vlasy, aby si slepička mohla sezobat i skořápky. Stáli i se zajíčkem před kurníkem a koukali se, jak si slepička pochutnává.
Pokračovat ve čtení →
Velikonoce jsou zase o den blíž, myslil si Vojtík a spěchal k dědečkovi. Našel ho v zahradě, jak třese jabloní.
Pokračovat ve čtení →
Bubík se Zubomilou se sešli se zajíčkem u kurníku v lese.
„Dnes půjdeme hledat poklady,“ povídal zajíček. „Na Velký pátek se říká, že se otevírají hory a vydávají svůj poklad. Třeba najdeme něco, co potěší naši slepičku.“
„Dobře, tak nás veď,“ souhlasila Zubomila.
Pokračovat ve čtení →
Byl pátek před Velikonocemi a Vojtík už se těšil, jak půjde odpoledne za dědečkem poslechnout si další část příběhu Velikonoc. Jak se ale podivil, když po obědě přišel dědeček za ním.
Pokračovat ve čtení →
Bubík dnes nezaspal a vyrazil strašit do kostela. Nechtělo se mu, ale chtěl dnes dělat toho chytrého on. Zubomila nemusí být pořád ta, která ví všechno.
Po obědě se sešli se Zubomilou a zajíčkem u lesa. Vypravili se na větvičky.
Pokračovat ve čtení →
Sotva Vojtík dojedl polévku ze zeleného hrášku, už spěchal k dědečkovi. Dědeček seděl ve svém oblíbeném křesle a popíjel podivný nápoj.
Pokračovat ve čtení →
Přišla středa a Bubík se Zubomilou se vypravili zase za zajíčkem ke kurníku. Společně všichni malovali vyfouknutá vajíčka. Malovali je různými barvami, dělali na ně proužky, puntíky i kytičky.
Pokračovat ve čtení →
Vojtíkův dědeček seděl ve svém křesle a díval se z okna, jak venku prší. Kolem se loudal zamračený Vojtík a nevěděl, co má dělat. Těšil se už na velikonoční nadílku, ale do té zbývalo ještě tolik dní.
Pokračovat ve čtení →
Vojta s maminkou pokračovali v úklidu. Vymetli pavučiny, které včera přehlédli a utřeli prach.
„Mami, co je dneska za den?“ ptal se Vojtík, když uklízel koště.
„Úterý.“
Pokračovat ve čtení →
Bubík a Zubomila vzali po obědě košťata a vydali se do lesa za zajíčkem.
„Ahoj, kamarádi,“ volal Velikozajíc, když je uviděl, a radostně u toho poskakoval.
„Ahoj, zajíčku. Jdeme uklízet. Máme smetáček i pro tebe,“ povídala Zubomila.
„Jé, to jste hodní. A co že se tváříš tak kysele, Bubíku?“
Pokračovat ve čtení →