Pohádky na 3 až 7 minut čtení. Užijte si pohádkové čtení s dětmi.
To byl dneska den. Všichni jsou unavení, nejvíc maminky a tatínkové, ale děti přesto chtějí slyšet pohádku. Co s tím? Je to lehké. V takových případech pomohou krátké pohádky, které rychle odsýpají, a přesto neztrácí nic ze svého kouzla. Jestli se už těšíte do postele, přečtěte si krátkou pohádku, dejte si pusu na dobrou noc a hurá do hajan. Na dlouhou pohádku bude čas zase příště.
Považte, děti, co se pejskovi jednou stalo!
Hopsal, skákal, hrál si s kočičkou na louce, váleli sudy, dělali kotrmelce a všelijaké jiné komedie a při tom si někde vrazil do pacičky ostrý střep. Byl to malý střep, ale hodně to bolelo a nemohl na tu nožičku dobře došlápnout.
Pokračovat ve čtení →
Neuvěříte, co se stalo! Dnes ráno se vzbudila malá Sofie kvůli silnému dešti bubnujícímu na její parapet. Jakmile otevřela svá malá očička, zjistila, že se nějak necítí dobře. Jejda, něco na ni asi leze. Snad to není z toho kopce sladkostí a studeného džusu, které včera na oslavě svého kamaráda Kubíka vypila a spapala.
Pokračovat ve čtení →
Zimní dny uplynuly jako voda a poslední sníh sluníčko už dávno rozpustilo. Jeho paprsky hřály čím dál víc a probudily všechna zvířátka, která přes zimu spala. A ta, která nespala, vybíhala na sluníčko také, aby si ohřála tělíčka. Ptáčci naladili jarní noty a zpívali o sto šest. Jaro zase přišlo.
Pokračovat ve čtení →
Daleko za naší vesnicí stálo malé letiště. Na něm byla dvě letadla. Jedno bylo modré a druhé zelené. Každý, kdo je znal, jim vždycky říkal Modrásek a Zelenáč. Byla to menší letadélka. Přes den se na nich lidé mohli proletět, když chtěli zažít vyhlídkový let. Nastoupili do nich a letadla je vozila křížem krážem od vesnice k vesnici, od města k městu, zkrátka přes celou oblohu. Byla to nádhera. V noci ale měla letadélka jiný život.
Pokračovat ve čtení →
Nedaleko jednoho malebného lesa byla lehce rozpadlá chaloupka a v té bydlel chlapec Vilém se svou babičkou. Měli krásný a spokojený život. Sice strádali na penězích a majetku, ale zato měli lásky na rozdávání.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden kouzelný svět, který se jmenoval Země Nezemě. V tomto kouzelném světě nežili jen lidé, ale i čarodějové, hroziví vlkodlaci či přátelští malí skřítci. Čarodějové přivolávali déšť, když byly dlouhé dny sucha, nebo pomáhali lidem, když byli nemocní, hradby království střežili mocní rytíři spolu s čaroději.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden kocourek jménem Artur. Černý kocourek žil se svou paničkou Anabell v bytě v šestém patře. Nejraději seděl na měkoučké dece na parapetu okna, odkud sledoval ruch města. Užíval si bydlení ve městě. Ruch města, světla aut a z billboardů, zajímavé vůně z ulice, to ho na městě nejvíce fascinovalo. Někdy ho dokonce panička vzala i do blízkého parku, odkud měl město jako na dlani, byl v jeho přímém srdci!
Pokračovat ve čtení →
Ve vrbovém údolí byl velký rybník. Žilo v něm hodně ryb. Kapři i sumci. Jednou v neděli se měla stát v rybníce velká událost. Měli se vylíhnout malí kapříci. Ostatní rybky se nemohly dočkat. Těšily se, až se objeví první jikry. A až trošku nabobtnají a vyrostou, budou z nich mladí kapříci. Rybky jim pak ukážou celý rybník a budou s nimi dovádět.
Pokračovat ve čtení →
„Větvičku za větvičkou, klacík za klacíkem,“ prozpěvoval si čáp, který létal na nebi. Bylo jaro a tenhle čáp bez přestání přilétával k opuštěnému komínu a pak zase zpátky do blízkého lesa. Nosil si postupně větvičky a skládal je na vrchol komínu. Stavěl si tam z nich hnízdo. Těšil se, že až ho bude mít hotové, nastěhuje se tam s ním jeho milovaná paní čápová a budou moci mít spolu malá čapí miminka.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna opička jménem Viva. Tato opička však měla zvláštní barvu. Nebyla celá hnědá jako jiné její kámošky opičky, ale měla růžovou srst s hnědými fleky. Jiné opice se jí proto často smály, že vypadá jako žirafa, a ne jako pravá opice.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden chlapeček, který se jmenoval Jirka. Na tom by nebylo nic neobvyklého, takových chlapečků jsou na světě spousty. Tenhle Jirka ale dělal všechno naopak.
Pokračovat ve čtení →
Žila byla jedna holčička, která měla zlaté vlásky. Proto jí všichni říkali Zlatovláska. Holčička chodila často do lesa na houby, na maliny a jahody. Jednou ale zašla daleko a zabloudila. Chodila dlouho a pořád se jí nedařilo najít správnou cestu domů. Dostala se jen hlouběji do lesa.
Pokračovat ve čtení →
Sedmáci jezdili každoročně na lyžařský výcvik. Všichni se na to těšili. Celý týden budou bydlet na horské chatě a celé dny budou lyžovat. Žádné učení, žádné úkoly! Všichni, opravdu všichni se těšili. Až na Pepíka. Pepík se bál, protože neuměl lyžovat.
Pokračovat ve čtení →
Byl víkend a sourozenci Adélka a Kuba trávili své volné dny u prarodičů na vesnici. Byla slunečná sobota a dnes je dědeček Pepa bere k jezeru, kde jim ukáže, jak chytá ryby. Dědeček byl totiž vášnivý rybář. Dědeček přichystal dětičkám chlebíček a ovoce na cestu, pak odnesl udice, velký kbelík a všelijaké návnady pro rybičky do auta.
Pokračovat ve čtení →
V jednom lese žili zajíc a želva. Zajíc se chlubil tím, že je nejrychlejší zvíře z celého lesa. Želvu zase všichni znali jako to nejpomalejší zvíře. Zajíc se želvě často posmíval.
„Ty než si ráno dojdeš k potoku pro vodu k snídani, tak už je večer a můžeš si tam rovnou nabrat vodu k večeři.“
Pokračovat ve čtení →