Pohádky na 3 až 7 minut čtení. Užijte si pohádkové čtení s dětmi.
Hluboko v lese, až tam, kde stromy tak hustě rostou, že dělají černočernou tmu, je malý rybník. Jeho hladina se jen občas zatřpytí ve svitu měsíce. Kolem něj je tma. Nikdo z lidí k němu nechodí. Každý večer se u něj ale objevují víly. Tančí kolem něj, jemně si namáčí své bosé nohy a jejich slabounký chichotavý hlásek se rozléhá po celém lese, jako by se vznášel po větru.
Pokračovat ve čtení →
Daleko odsud v jedné africké zemi žilo několik zvířat. Všichni žili hezky spolu. Pomáhali si. Byla to jedna velká zvířecí rodina. Vždycky večer se všechna zvířata scházela u jednoho obrovského napajedla. To je takový jakoby menší rybník, kde zvířata pijou a svlažují se. A k tomu si tam vždycky spolu povídají.
Pokračovat ve čtení →
Péťa byl malý kluk, který bydlel v paneláku na okraji města. Byl trochu smutný, protože v paneláku se nikdy nic nedělo a nebyla tam ani žádná zvířátka. V bytě nemohl chovat ani pejska. Jeho nálada se vždy změnila k lepšímu tehdy, když mu maminka oznámila, že jdou na návštěvu k dědečkovi.
Pokračovat ve čtení →
Pavlínka a Kubík jsou dvojčata. Narodili se ve stejný den a ve stejnou hodinu. Měli se moc rádi a vždycky všechno dělali společně. I večer chodili spát ve stejnou dobu. Pokaždé, když se setmělo a Pavlínka s Kubíkem vklouzli do postele, maminka přišla do jejich pokojíčku, sedla si k nim a vyprávěla pohádku.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na malého pejska Bodříka, který žil na ulici a nikdy nikoho neměl. Jeho domovem byla jen malá krabice od bot. Když se jeden letní den vydal do parku, uslyšel volání o pomoc. Malá kočička byla zaseknutá na vysokém stromě a bála se sejít dolů. A právě pejsek Bodřík malé zrzavé kočičce odvážně pomohl. A dnes se dozvíme, jak tento příběh pokračuje dál.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden krásný slunečný letní den. Dětičky si vesele hrály v parku na hřišti, veverky skákaly z větve na větvičku a pejsci si vesele hráli na trávě s míčkem. Malý opuštěný pejsek Bodřík se však sám smutně procházel po parku a z dálky sledoval ty šťastné tváře pejsků, kteří měli domov. Tolik toužil být jedním z nich.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden chlapec jménem Tomáš. Byl to velký zvědavec a rád se učil nové věci. Jednoho večera si lehl do postele a četl si knížku o vesmíru. Zajímalo ho, jaké by to bylo navštívit nějakou vzdálenou planetu a poznat jiné bytosti.
Pokračovat ve čtení →
Tak jak nelze chytat vítr v poli, tak by nešlo ani chytit Chytroušku se Šediváčkem. Ti dva výtečníci neměli nikdy a nikde, jak se říká, dlouhé stání. Jejich mladá rozbouřená krev jim totiž nedala nikdy chvilku klidu. Hned byli tam a hned zas jinde, no prostě byli to takoví malí, hraví rošťáci.
Pokračovat ve čtení →
Každý z nás zná jaro, léto, podzim a zimu. Jsou to čtyři sourozenci. Každý z nich přijde na zemi na tři měsíce a stará se, aby vše fungovalo podle jeho pravidel. Ostatní tři sourozenci jsou zatím na dovolené a odpočívají.
Pokračovat ve čtení →
„Už?“ „Ne, ještě ne.“ „A teď?“ „Ještě vydrž.“ „Tak teď?“ „Už se připrav. Tak teď!“ A v tu chvíli delfín Flip vyskočil z vody a hned se zase hlavou zabořil do rozfoukaných mořských vln. A ještě jednou a ještě jednou. Vlny mu šly přímo naproti a delfín Flip se cítil jako pták. Jako by létal nad mořskou hladinou. Ještě že si na ty vlny počkal. Ještě že maminku poslouchal. Teď si je může užít naplno a neodhazují ho jinam. Nahoru z vody ven, hezky udělat oblouček nad hladinou a zase zpátky šipku do vody.
Pokračovat ve čtení →
Daleko v hlubokém moři stojí krásné vodní království. Žije v něm král, královna a jejich dvě děti. Princ a princezna. Chlapec se jmenuje Korálek a pořád někde plave. Nevydrží chvíli na místě. Nemá ještě královské povinnosti, a tak si proplouvá mořem, hraje si s rybami a objevuje nová zákoutí pod hladinou. Dívka se jmenuje Perla. Je to chytré děvče. Miluje knížky a moc ráda se dozvídá nové věci. Nejčastěji se nechává unášet jemným proudem, u toho si čte a pozoruje podmořské živočichy.
Pokračovat ve čtení →
Chytrouška si velmi dobře uvědomovala, že to dobrodružství s tou zmrzlinou už se nemůže opakovat. Zmrzlinář, pan Smetana, už podruhé nenaletí na Šediváčkovy „psí oči“. To by se oba dva naši uličníci se zlou potázali. Ale když ona jim tolik chutnala. Hmhm, při sladké vzpomínce na tu dobrotu smutně pofňukávali.
Pokračovat ve čtení →
Ve vrbovém údolí byl velký rybník. Žilo v něm hodně ryb. Kapři i sumci. Jednou v neděli se měla stát v rybníce velká událost. Měli se vylíhnout malí kapříci. Ostatní rybky se nemohly dočkat. Těšily se, až se objeví první jikry. A až trošku nabobtnají a vyrostou, budou z nich mladí kapříci. Rybky jim pak ukážou celý rybník a budou s nimi dovádět.
Pokračovat ve čtení →
Anička byla holčička, která žila s maminkou v chaloupce v lese. Znala ho dobře, přesto ji každý den něčím překvapil.
Pokračovat ve čtení →
„Hepčík!“ ozvalo se v lese. Bylo to tak silné kýchnutí, až se stromy zatřásly. „Hepčík!“ po chvíli zaznělo ještě hlasitěji. „Hepčík!“ zaburácelo do třetice. Kýchnutí bylo tak silné, že to veverky setřáslo ze stromů. „Co to? Kdo to? Co se to děje?“ štěbetali ptáčci, zmateně poletovali nad stromy a divili se, jak kýchání otřásá celým lesem. Všechna zvířátka přemýšlela, odkud se to kýchání bere. Kdo má tak silnou rýmu, že to vzbudilo celý les?
Pokračovat ve čtení →