Příběh o tučňákovi

V daleké zemi plné rampouchů, sněhu a chladu žil v jednom malém sněhobílém třpytivém iglú tučňáček jménem Lupi. Každý den si hrál ve sněhu či lovil v moři rybky, které pak ve svém ledovém iglú sám spapal. Jediné, co Lupimu opravdu chybělo, byl kamarád.

Sice tam žili i jiní tučňáčci, ale s nimi si Lupi moc nerozuměl, protože byl jiný. Chybělo mu jedno křídlo a kvůli tomu se mu každý tučňák v okolí smál. A to přece není hezké! Vždyť malý Lupi za to přece nemohl! On se narodil jen s jedním křídlem, a právě proto byl jedinečný. Ale to zatím nikdo neuměl ocenit. Lupi byl dost chytrý a naučil se dělat všechno i bez dalšího křidélka. Dokonce umí i plavat a lovit! 

Den byl jako každý jiný. Vítr chladně vál po okolí, sluníčko se skrývalo za velkým, mohutným ledovcem, který trčel ven z moře, a malí černobílí tučňáci se procházeli po zamrzlém údolí.

Malý Lupi vyšel ze svého iglú a chystal se ulovit si večeři. Byl chytrý, vždy ulovil rybku dříve než jiní tučňáci. Když skočil do moře a už už chtěl chytit malou rybku do zobáčku, právě jeho jedno křídlo se mu zaseklo do řas. Lupi se snažil, jak mohl, ale z řas se vymotat ve vodě nedokázal. Neměl druhé křídlo, kterým by si pomohl, a zobáčkem na to nedosáhl. Když vtom najednou připlaval k Lupimu malý tuleň, vysvobodil Lupiho a vyplavali spolu na povrch. Lupi mezitím i ztratil svou večeři.

Pohádka pro děti - Příběh o tučňákovi
Příběh o tučňákovi

„Ď-děkuji za záchranu,“ řekl malý tučňáček nejistě. Malý šedý tuleň se usmál, hodil před Lupiho jeho rybku a řekl: „Nemáš za co! My zvířátka si přece musíme pomáhat!“ odvětil tuleň. Lupi se nejistě usmál a vzal rybku do zobáčku. Byl překvapen, že ho tuleň neodsuzuje ani si nedělá legraci z toho, že má jen jedno křidélko. „Jestli chceš, můžeš jít ke mně domů, do iglú, dáme si rybku spolu!“ pozval ho Lupi, když sebral trošku odvahy. Malý tuleň se mu představil jako Šedík a mile přikývl.

Lupi a Šedík se vydali spolu do iglú, kde si vesele povídali a papali spolu rybku. Lupi byl tuleňovi velmi vděčný za záchranu. 

„Co se ti stalo s křídlem?“ zeptal se zvědavě, ale opatrně tuleň Šedík.

„Narodil jsem se tak, jsem jiný než ostatní, proto mě tady nikdo nemá rád,“ zašeptal smutně tučňáček a ukousl si z rybky. „Za to, že jsi jiný, nemůžeš! Každý jsme nějaký, já mám třeba velký bílý flek na bříšku, což vypadá jako oblak, takový taky nikdo nemá! Hihi!“ zažertoval tuleň a snažil se trošku povzbudit malého Lupiho.

A od toho dne se Lupi a Šedík setkávali každý den a vesele spolu lovili rybky či si hráli ve sněhu. Z malého Lupiho a tuleně Šedíka se stali nerozluční přátelé. To je to, co si přece Lupi přál! Každý má své chyby a není dobré za to nikoho odsuzovat. 

Lupi se stal sebevědomějším tučňákem i se svojí malou nedokonalostí – právě proto, že jej jeho nový kamarád tak podporoval. A protože se už nebál, našel si dokonce i pár nových přátel mezi tučňáčky, kteří ho měli opravdu rádi a nesoudili ho. Konečně nebyl sám a už se dál nebál, vždyť být jiný není nic špatného.

4.8/5 - (141 votes)

Komentáře: 4

  1. Mám rád tyto stránky, často čtu dceři pohádky odsud a chápu, že provoz stránek něco stojí ale nově zavedené reklamy jsou otřesnou záležitostí po zavření reklamy stránka skočí nakonec takže během čtení se člověk musí vrátit zpět ale hlavně za pár sekund naskočí znovu.

    1. Souhlasím, bohužel se to nedá už jak moc regulovat. Dalo jsem zde minimální zátěž na web a stejně je to otravné. Já si můžu pískat, protože se můžu přihlásit a od reklam mám pokoj. 😛

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..