Foukej, foukej, větříčku,
shoď mi jednu hruštičku.
Foukej, foukej větříčku
Náš táta šel na houby
Táta náš šel na houby,
jestli on tam zabloudí!
Za sedmero skluzavkami a devatero řetízáčky
Za sedmero skluzavkami a devatero řetízkáčky se v údolí Bambulových víl pelešilo jedno pozoruhodné kouzelné království. V tomto království chutnaly brokolice a špenát jako malinovo-meruňkový dort a po nebi poletovaly překrásné barevné balónky, sladcí gumoví medvídci a duhové kuličky.
Pokračovat ve čtení →O dráčkovi Soptíkovi
Za vysokou skálou vysoko v horách se zabydlil drak Soptík. Byl nejmenším z draků, proto si z něj ostatní dělali šprťouchlata. Rozhodl se tedy, že opustí dračí sluj a postaví se na vlastní nohy.
O čaroději ze sídliště
Do paneláku na sídlišti se přistěhoval nový kluk Jakub. Protože byl nový, neměl tady kamarády. Kluci a holky se mu smáli, protože byl malý a nechtěli jej přijmout mezi sebe do party. Jednou jejich škola pořádala besídku.
Měla babka čtyři jabka
Měla babka čtyři jabka
a dědoušek jenom dvě.
O zlobivém autíčku
Bylo jednou jedno autíčko, které bylo nesmírně rychlé, až mu to ostatní auta záviděla. Bohužel však bylo i velmi neopatrné a na ostatní autíčka na cestě nedávalo pozor, až se kolikrát málem srazilo. Všichni autíčku říkali, ať se polepší.
Pokračovat ve čtení →Jedna, dvě, Honza jde
Jedna, dvě,
Honza jde.
Svatební košile
Již jedenáctá odbila,
a lampa ještě svítila,
a lampa ještě hořela,
co nad klekadlem visela.
Skřítek Pořádníček
„To je dneska krásně, úplně akorát na hezký výlet.” pomyslel si Jarda jen co se toho rána probudil. Rychle se převlékl, vyčistil zuby a nasnídal se. Také si sbalil svačinu do batůžku. Dvě oplatky, jablko, chleba se salátem v pytlíku a láhev šťávy. „Tak a můžu vyrazit.” prohlásil a šel si obout boty.
Leze ráček po potoce
Leze ráček po potoce,
leze ráček po řece,
O líné parní mašince
Tenkrát, za časů našich babiček a dědečků se na železnicích ještě proháněly parní mašinky, které za sebou musely mít zvláštní vagón, ve kterém si vozily uhlí. Lidově se mu říkalo uhlák. Vagónek to byl sice pěkně těžký a špinavý, zato pro mašinku byl životně důležitý, a proto si každá správná parní lokomotiva tohoto vagónku vážila.
Pokračovat ve čtení →O nenasytném špačkovi
Žil byl jednou jeden špaček, jehož krásný zpěv byl slyšet široko daleko. Avšak přestože to byl vcelku mrňous, sezobal toho leckdy víc než kdejaký větší pták.
Pokračovat ve čtení →Víla Kapička
Jednou ráno se Verunka probudila, protáhla se, vyčistila si zuby a umyla oči. A jak oči otevřela, seděla před ní na umyvadle malá modrá víla. „Ahoj Verunko.” povídá „já jsem víla Kapička a ráda bych ti řekla něco o vodě.” „Dobrý den, Kapičko. Tak dobře, ráda se dozvím něco nového.” odpověděla radostně Verunka.
Pokračovat ve čtení →