Jak skřítek Vánek chtěl vyhrát

4 min. čtení

Když se na zadíváš na oblohu a vidíš, jak se rychle pohybují mraky, není to samo sebou. Pohání je vítr. Někdy je tak silný, že mraky doslova po nebi utíkají, a někdy je tak slabý, že se sem tam jen nějaký mráček zahoupe. Odkud takový vítr je? A kdo ho ovládá? Existují větrní skřítkové, kteří létají mezi mraky a rozfoukávají je. Je jich hodně, ale lidé je vidět nemohou. Létají moc vysoko a schovávají se mezi mraky.

Jednou se u skřítků na nebi konaly závody ve foukání. Skřítkové si poměřovali síly. Nachystal se startovní mrak, tam si dva skřítkové vždycky stoupli, a když se závod odstartoval, museli se co nejvíc nadechnout a fouknout do hromady mraků, co byla před nimi. Ten, kdo rozehnal mraky lépe, vyhrál.

Na řadu měl teď jít skřítek Větroplach. Silák, který uměl odfouknout i bouřlivé mraky. Vedle něj se na start postavil skřítek Vánek. Drobný skřítek, který neměl moc síly. Staral se o letní příjemný větřík, ale nic víc. Oba skřítkové stáli vedle sebe a když bylo odstartováno, nadechli se a ze všech sil foukli do své hromady mraků. Mraky od Větroplacha se rozutíkaly po obloze do daleka, ale mraky od Vánka je předběhly a letěly takovou rychlostí, že tomu nikdo nevěřil. Letěly rychlostí blesku a moc daleko. Všichni skřítkové stáli s otevřenou pusou. Nechápali, kde vzal Vánek takovou sílu. Vždycky foukal jen jemně.

„To je podvod. Vánek musel podvádět!“ začalo několik skřítků křičet. Nakonec všichni rozhodli, ať to zkusí ještě jednou. Vánek se teda postavil na start, nadechl se a foukl do mraků. Ty se rozutíkaly po obloze. Jeho dech měl takovou sílu, že se mraky začaly točit v obrovském víru. Narážely do sebe a z obláčků se staly bouřkové, které by se daly těžko už rozfoukat. Všechno na obloze se začalo točit a začala obrovská bouřka. Všichni skřítkové se schovali a doufali, že už se nestane nic horšího a že bouřka brzo přejde.

Nejstarší skřítek se zamyslel a přísně se podíval na skřítka Vánka. „Vidíš, co jsi způsobil? To se nemělo stát. Dneska pršet nemělo. Vánku, přiznej se, odkud máš najednou takovou sílu?“ Nejdřív Vánek nic neříkal a pak se po nějaké době smutně přiznal. „Nechtěl jsem být zase poslední. Vždycky foukám nejméně ze všech. Tak jsem si dneska před závodem vzal silný větrový bonbon, abych dokázal více foukat. Nevěděl jsem ale, že to bude tak silné. Je mi to líto.“ „Vánku, to, co jsi udělal, je podvod. To se nedělá. Ale za tom že ses přiznal, ti odpustíme. Nejdřív ale musíš napravit, co jsi způsobil. My ti pomůžeme. Skřítkové, do toho! Jdeme zahnat tu hroznou bouřku.“

A tak všichni vstali a rozháněli mraky po obloze, aby se mohlo ukázat sluníčko a bouřka skončila. Bylo to těžké, ale společně to zvládli. Pak si vyčerpaně každý lehl na svůj obláček a pomalu pluli po obloze a odpočívali.

Nejstarší skřítek si všiml, že se Vánek pořád tváří utrápeně. Sedl si vedle něj a povídá: „Už se netrap. Udělal jsi chybu. To se může stát každému! Důležitější je ji zase neudělat. A pokud jde o ty závody, nemusel jsi podvádět, abys dokázal, že máš sílu. I v jemnosti je přece síla. Jen ji musíš umět využít.“ Na tohle už Vánek nikdy nezapomněl. Od té doby už nikdy nepodváděl. A ani nebyl smutný, že nemá tak velkou sílu. Naučil se vyhrávat i s tou svou vlastní.

4.4/5 - (60 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..