Jak andělíčci popletli dárečky

Bylo před Vánoci a andělíčci měli v nebíčku napilno. Pomáhali totiž připravovat Ježíškovi dárky. Dávali na ně cedulky se jmény, aby Ježíšek věděl, pro koho jsou. Ale i andělíčci občas zazlobí. 

„Hele, co si místo lepení cedulek na dárky chvíli pohrát s míčem?“ navrhl Andělín, největší rošťák.

„Měli bychom to dodělat, dokud si pamatuji, na který dárek mám dát kterou cedulku,“ povídá Andělka. „Vidíš, jak jsem si tu ty balíčky pěkně srovnala?“

„Jenom chvilku. Nebuď zbabělec.“

„Dobře, ale opravdu jenom chvilinku.“

Andělín s Andělkou vytáhli míč a začali si místo práce házet. Nejdřív si házeli jen tak jemně a opatrně. Pak se ale osmělili a házeli prudce, až je to bolelo do rukou. U toho se chichotali na celé kolo.

„A teď se drž, Andělko, tohle bude rána!“ zakřičel rozjíveně Andělín a hodil prudce míčem po Andělce. 

Andělka viděla, že letící míč nechytne a uskočila mu z cesty. Míč letěl vzduchem a přistál ve srovnaných dárečcích bez cedulek.

„Andělíne, co jsi to provedl? Jak teď poznám, pro koho který je?“ vzdychala Andělka a měla blízko k pláči.

Andělín se zastyděl. Chvilku přemýšlel, jak by to napravil a dostal nápad.

„Vždyť nikdo nic nepozná, hele,“ konejšil Andělku, vzal cedulky a lepil je na balíčky tak, jak mu přišly pod ruku. 

Za chvilku měli hotovo. Navíc přišel čas dárečky nadělit pod stromečky. Andělka s Andělínem sledovali za oknem, jak Ježíšek nadělil ty jejich dárečky pod stromeček, kde bydlela rodina s dětmi. Vážně nikdo nic nepozná?

Vypadalo to dobře. Dokud rodina nepřišla ke stromečku a nezačala rozbalovat dárky. Tatínek si ze svého dárku vybalil kost pro psa, maminka dostala ohromnou krabici lega, chlapeček našel v krabičce se svým jménem dudlík, holčička si vybalila vrtačku a v dárku pro psa našla rodina panenku. A co dostalo miminko? Obrovskou sukni. 

Ježíšek uviděl to nadělení, vyslal kouzlo a všechny dárky se přemístily k těm správným lidem. Tatínek držel vrtačku, maminka si zkoušela sukni, miminko dudlalo dudlík, holčička už převlékala panenku a chlapeček dával dohromady auto z lega. 

 „A vy dva,“ povídá Ježíšek Andělínovi a Andělce, „příště dodělejte svou práci. Hrát si můžete pak. Teď běžte vysypat mraky, ať je do rána pěkně bílo.“

Na příští rok se Andělín s Andělkou polepšili a dali pozor, aby žádný dáreček nespletli.