Zubatá strašidla
Zatímco na Halloween si strašidla užívají volného pohybu mezi lidmi, na Dušičky žádné slušné strašidlo nestraší. Proč? No protože hřbitovy, což jsou za běžných okolností strašidelná místa, jsou ten den plné lidí.
Ve Strašidrně se na Dušičky chodí na koledu. Ale ne takovou, na jakou se tu chodí na Halloween, ale takovou klidnější. Strašidla pečou sladké pečivo, tak jak to dělávali kdysi lidé, a dávají ho návštěvám, koledníkům i pocestným. A večer chodí se světýlky na lampionový průvod. Tak to chodí už dlouho. I zubatá maminka si vzpomíná, že když byla malá, pekly s babičkou „duše“ a „všesvaté“ pečivo. Babička do něj dokonce zapékala mouchy a to byla pro zubatá strašidla opravdová pochoutka. Hned se rozhodla, že takové svým dětem také upeče. Připravila těsto, přidala sušené mouchy a už vyráběla zamotané duše a kroužky, které symbolizují koloběh života.
I taťák si vzpomíná ze svého dětství na oslavu Dušiček. Hlavně na lampionový průvod, na který tehdy dorazili i hasiči. To se tehdy taťákovi zachtělo mít největší světýlko ze všech dětí. Nakonec to dopadlo tak, že mu shořel celý lampion i s tyčí a ještě dostal vyhubováno za to, že si hrál se sirkami. Proto se rozhodl svým vlastním dětem vyrobit lampion ze žárovičky s baterkami, aby nemusel strejda Vodnický plýtvat vodou ze svého rybníka na hašení případného požáru.
Zubomila se těšila, jak bude roznášet napečené cukroví babičkám a tetám a poslouchat jejich vzpomínání na strašidla, která už zemřela. O tom Dušičky přece jsou. Vzpomínat na zesnulé příbuzné. Třeba na pradědu upíra Alfonse von Vidlákov, který se dožil úžasných 156 let. Mohl se dožít i víc, kdyby se nešel opalovat na slunce s přesvědčením, že sluneční brýle mu bohatě stačí.
Jediný, kdo nebyl spokojený, byl Bubík. Chtěl jít za každou cenu strašit lidi na hřbitov. A tak se tajně večer vykradl z domu a strašit šel. Jak to dopadlo?
Soused, který Bubíka viděl, tvrdí, že vybafnul zpoza stromu na jednu babičku. Ta se ho nelekla a přetáhla ho několikrát umělou květinou za to, že ruší mrtvé. Což bylo dvojnásobně trapné, jelikož na hrob se mají dávat pouze květiny živé, aby připomínaly pomíjivost života.
Taťák zase tvrdí, že Bubík nevyděsil babku, ale dědečka a že Bubík nedostal kytkou, nýbrž ho děda pokropil konví, poněvadž Bubík přišel ten večer celý mokrý.
No a Michal Vodnický, Bubíkův spolužák a kamarád, zase tvrdí, že Bubík nikoho nevylekal, nýbrž Bubíka vylekal nějaký duch, který tamní hřbitov hlídá. Bubík se leknul, upadnul do louže, dal se na útěk, ale zakopnul a vyválel se v listí.
Ať už to bylo jakkoli, Bubík si příště strašení lidí na Dušičky rozmyslí. Možná bude raději pomáhat mamince péct pečivo.
