Všichni dobře víme, že svět je plný pohádkových bytostí. Co už nevíme je to, že se i pohádkové bytosti mohou dostat do všelijakých trablí, ze kterých se není snadné dostat.
Pokračovat ve čtení →O mořské panně, která se ztratila
Evča
Hrošík Felix a jeho cesta do Evropy
Hrošík Felix se jednoho dne rozhodl, že se vydá do světa. Afrika byla sice krásná, měl v ní domov a spoustu přátel, ale zkrátka zatoužil poznat něco nového. Tak si sbalil věci, které potřebovat na cestu, se všemi se rozloučil a vyrazil. Vydal se na sever – směrem k Evropě.
Pokračovat ve čtení →O veverce, která si nestihla udělat zásoby na zimu
Veverka Verča byla krásná, ale trochu pyšná a líná. Měla krásný, zrzavý kožíšek a uhrančivá kukadla, jako dva korálky. „Konečně budu úplně sama a můžu se celé dny dívat na svůj odraz do studánky, jak jsem krásná,“ říkala si Verča.
Pokračovat ve čtení →Ježeček Bodla, který se bál nového domova
Byl jednou jeden ježeček jménem Bodla. Bodla žil až doposud se svou maminkou a pár sourozenci v dutině stromu, kterou tam kdysi za velké bouřky vytvořil blesk. Nyní už ale Bodla vyrostl a tak pro něj, stejně jako pro jeho sourozence, nastal čas najít si vlastní příbytek.
Pokračovat ve čtení →Když čáp Zob nechtěl na zimu odletět
Každý rok, když odezní teplé letní dny a pomalu je začne nahrazovat chladné a nevlídné počasí, všichni čápi se sbalí a vyrazí na dalekou cestu do Afriky. Protože je v Africe vždycky teplo, přečkají tam zimu, jako by ani nebyla.
Pokračovat ve čtení →O mazaném čertíkovi Rufíkovi
Byl jednou jeden čert jménem Rufík, který žil spolu s ostatními čerty v pekle hluboko pod zemí a stejně jako ostatní čerti, strašil zlobivé děti. Vždy jim říkal, že když nebudou hodné, odnese je do pekla a bude je strašit napořád. Nosil otrhaný, sazemi zčernalý kabát z ovčí vlny, měl růžky, ocásek a jedno kopýtko. Byl to jednoduše čert jako každý jiný, přesto se však od ostatních lišil.
Pokračovat ve čtení →Skřítek Štrakakal
Byl jednou jeden skřítek Štrakakal, který u sebe vždy nosil tlustou knihu a hřeben, a kdykoliv potkal nějaké rozcuchané dítě, plácnul ho knihou po zádech a potom ho učesal. A jak ho to učili jeho rodiče, považoval za zlobivé každé dítě, které nebylo učesané.
Pokračovat ve čtení →Jak si Lolo zapamatoval barvy duhy
Byl jednou jeden leprikón jménem Lolo, který žil v nevelké vesničce spolu s dalšími leprikóny. Leprikóni jsou malí vousatí skřítci v zelených oblečcích a kloboučcích, jejichž úkolem je hlídat hrnec zlata, který se objevuje vždy na konci duhy. Mají totiž bránit tomu, aby hrnec se zlatem někdo našel a to všemi možnými způsoby. Tyto způsoby často zahrnují různé naschvály a zákeřnosti, které mají lidi od hledání pokladu odradit. Nedělají to však jen kvůli ochraně pokladu, ale také prostě proto, že je to baví.
Pokračovat ve čtení →Neviditelný jednorožec
Bylo takhle jednou jedno stádo koní, které žilo na farmě strýčka Toma. Mezi všemi těmi koni všech různých barev byl i jeden jednorožec, který byl ale velmi smutný, nikdo ho totiž neviděl. Abyste mohli vidět jednorožce, musíte totiž věřit na kouzla, a na ty dnes už nikdo nevěří.
Pokračovat ve čtení →Víla Fae a vylhané perly
Byla jednou jedna malá víla s blonďatými vlásky, zářivě modrýma očima, modrou sukýnkou a krásnými růžovo-modrými křídly. Jmenovala se Fae a žila v jedné vesničce na lesní mýtině s ostatními vílami. Fae byla moc milá a hodná, ale také chtivá a závistivá. Chtěla mít všechno nejlepší a nejdražší a chtěla vypadat líp než ostatní.
Pokračovat ve čtení →Locika
Žili byli jednou jedni manželé, kteří žili v domku hned vedle mocné a zlé čarodějky. Z jednoho okénka, které v domě měli, viděli čarodějnici přímo do zahrady, ve které pěstovala všechny možné druhy zeleniny, bylinek a květin pro své lektvary. Ta zahrada byla obehnaná vysokou zdí, aby čarodějnice měla jistotu, že jí tam nikdo nepřijde loupit.
Pokračovat ve čtení →Medvídek Antárek a med
Žil byl jeden medvídek jménem Antárek. Antárek byl ještě medvídě s chundelatou, načepýřenou srstí, který nechtěl dělat nic jiného než se flákat, hrát si s ostatními medvíďaty a jíst med. První dvě věci mu docela procházely, přece jen, byl pořád ještě medvídě. S tím medem to měl ale horší, rodiče mu domlouvali, aby jedl i ryby a ovoce. Ty se však Antárkovi nezamlouvaly, chtěl jíst prostě jenom med.
Pokračovat ve čtení →Hádanky pro děti I
Maličké zvířátko je tahle čiperka, větvičku přeskočí, i když je nevelká.
Veverka
Ptal se chlapec sluníčka:
Mohou chodit jablíčka?
Slunce na zem posvítilo,
velice se podivilo.
Opravdu tam jablíčka
vozí jehel kulička.
Dupe, funí, naříká,
je to tíha veliká.
Ježek
Pokračovat ve čtení →Dětské hádanky II
Když mne ubíráte, rostu. Když mi přidáváte, zmenšuji se. Kdo jsem?
Jáma
Běhá to okolo chalupy, dělá to cupity dupity. Co je to?
Dešťové kapky
Pokračovat ve čtení →Co bylo dřív, vejce nebo slepice?
Určitě už jste tuto hádanku, nebo spíš až filosofickou otázku, někdy slyšeli. Tahle hádanka je jedna z nejznámějších vůbec. Pokud nedala tato otázka někdy spát vám nebo vašemu dítěti, máme odpověď.
Pokračovat ve čtení →