Byli jednou dva myší bratři – Tom a Jerry. Tom žil ve městě, kde byl zvyklý na to, že se kolem něj pořád něco děje. Jerry byl myšák z vesnice, kde bylo ticho a klid. Jednou se bratři rozhodli, že už se dlouho neviděli a měli by se navštívit.
Jerry vyrazil k Tomovi do města. Už cestou autobusem žasl, kolik aut cestou potkávají. A ve městě jich bylo ještě víc. Bylo z nich hluku a zápachu, že si musel ucpat nos.
„Ahoj, Jerry! Vítej ve městě! Nejdřív vyrazíme na nákupy,“ povídal Tom a už vedl bratra do obchodního domu.
Jerry se nestačil divit, kolik obchodů v jednom velikém domě vidí. Nic z toho ale nepotřeboval. Bratři mířili do potravin, aby nakoupili jídlo.
„Ty kupuješ okurky? Já si je doma pěstuji ve skleníku,“ povídal Jerry a žasl, kolik na jedno místě vidí okurek.
„Tady si toho moc nevypěstuješ,“ povídal Tom. „Tady si to můžeš rovnou koupit a nemusíš se zdržovat pěstováním. Je to rychlejší a máš to hnedka.“
„No jo, ale nemůžeš z toho mít takovou radost, nebo jo?“
Tom pokrčil rameny.
„Máte tu taky kočky?“ rozhlížel se Jerry v obavách, kdy na něj nějaká vyskočí.
„Máme, ale ty ven nechodí. Jsou v bytech a myši neloví. V životě nás neviděly a jsou zhýčkané a tlusté.“
Když nakoupili jídlo, Tom ubytoval Jerryho u sebe v bytě. Myšáci se najedli. Tom pak koukal na televizi a k tomu hledal něco v mobilu. Jerry byl už unavený, a tak šel spát. Jenže ve městě byl ruch i v noci. Auta stále jezdila, sem tam zahoukala sanitka a bytem duněl výtah. Sousedovic kočka chrápala vedle v bytě tak, že drnčela zeď.
„To je hrozné, tady snad nikdy nespí,“ zoufal si Jerry, když koukal z okna, kolik světel pořád září do tmy.
Na druhý den Jerry odjel domů a vzal s sebou Toma, aby si od toho hluku a ruchu odpočinul u něj na vesnici.
„Teda, vaše silnice vypadá spíš jako nějaká polňačka,“ povídal Tom, když viděl, že tu mají jen úzkou silničku. Nikde žádné auto v dohledu, jenom traktor si to v dálce prpal po poli. Ten klid byl pro Toma až rušivý.
„U nás musíš dávat pozor na kočky,“ upozornil Toma Jerry. „Tady loví myši, jsou velmi hbité a často je to jejich jediná obživa.“
„To je hrozné,“ polekal se Tom. „Jak tady můžete žít?“
„Normálně. Stačí si dávat pozor. Teď ti ukážu, kde pěstuji mrkve a okurky.“
Jerry provedl Toma po zahrádce. Tom jen kroutil hlavou.
„Takovou dobu čekáte, než vám něco vyroste? To tady nemáte obchod?“
„Ale jistěže máme,“ povídal Jerry a vzal bratra do malého krámku, kde měli všechno, co myšák pro běžný život potřebuje.
„To tu nabízejí jen jeden druh sýru?“ divil se Tom.
„Ale vždyť to stačí. Já tam ve městě u tebe ani nevěděl, který bych si měl z tolika druhů vybrat. A tenhle je domácí od farmáře myšáka Higiho.“
Tom se nestačil divit. To jim k životu vážně stačí tak málo? A večer se divil ještě víc.
„Vy nekoukáte na televizi?“
„Ne, mnohem radši chodím koukat na hvězdy,“ povídal Jerry.
„Tak já se podívám na zprávy na mobilu,“ rozhodl se Tom, ale za chvíli mobil uklidil a jen zavrčel: „Nemáte tady signál.“
A tak šel Tom radši spát. Ale nemohl usnout. Takový klid a ticho, v tom prostě spát nedovedl. Dlouho do noci přemýšlel, jak je to možné, že je tady jeho bratr spokojený.
Druhý den ráno se Tom rozloučil, že pojede zpátky domů. Život na vesnici není nic pro něj.
„To je v pořádku, Tome. Mně se ve městě také nelíbilo,“ přiznal Jerry.
„Jo, v noci jsem přišel na to, čím to je,“ povídal Tom. „Každému totiž vyhovuje něco jiného. Jsme na to zvyklí a máme to tak rádi. A tak je to prostě asi správně.“
„Určitě, brácho. Ale někdy se za tebou zase přijedu podívat. Byla to zajímavá změna.“
„Pravda, Jerry. Taky si někdy najdu čas, abych se zase podíval s tebou na hvězdy.“
A tak se bratři rozloučili. Každý byl spokojený tam, kde žil. A to by za nic na světě nevyměnil.
