Byla jednou jedna kouzelná země, kde žila zvířátka, která nejen uměla mluvit, ale také pracovat. Sloni pracovali v obchůdcích, sovičky učily zvířátka ve školách a pejsci sloužili jako zdatní policisté. Mezi nimi byl velký vlčák seržant Arko, záchranář vlčák Majo a také další členové policejní smečky – malá Roxy a Vendy.
Byli to nebojácní pejsci, kteří se starali o bezpečí ve městě. Byla tu však zvířata, která opravdu nemuseli – vychytralé kočky. I když se snažili pomáhat všem, kočkám se raději vyhýbali.
„Dělají jen nepořádek!“ řekl seržant Arko, když se procházeli parkem, kde kočky hrabaly v odpadkových koších. Najednou ale malá Roxy něco zaslechla. Bylo to volání o pomoc a kvílení bolestí. Podívala se na malé medvídky, kteří si hráli s míčkem na hřišti. Ti to ale nebyli.
„Slyším volání o pomoc, musíme to prověřit!“ volala Roxy na ostatní pejsky. Ti hned přiběhli.
„Musíme jít za tím zvukem,“ rozkázal statečný seržant Arko a všichni ho následovali. Jeho uši zpozorněly, když uviděl něco na stromě, zachycené na větvi. Bylo to malé koťátko!
„Koťátko?“ ušklíbl se Arko, protože kočky přece neměl rád.
„Té nepomůžeme!“ zabručel vlčák záchranář Majo. Roxy a Vendy se ale zarazily. Vždyť Roxy to slyšela jasně – potřebuje jejich pomoc! Ať už mají na kočky jakýkoli názor, tohle je ještě mládě a nedokáže se samo dostat dolů.
„Není to tak vysoko, je ještě malé. Musíme mu pomoct!“ odpověděla rozzlobeně Roxy.
Ozvalo se další zoufalé zamňoukání a Roxy nakonec přesvědčila i ostatní. Arko tedy rozhodl:
„Dobře, tak jí pomůžeme!“ štěkl.
A tak se pejsci pustili do záchranné akce malé zrzavé kočičky. Arko podal Vendy lano z postroje a ta, malá a šikovná, rychle vyšplhala na strom.
„Už budeš v bezpečí,“ uklidnila koťátko, nasadila mu postroj a pomalu ho spouštěla dolů. Arko ho zachytil na záda a Majo spolu s Roxy ošetřili poraněnou tlapku a škrábance v kožíšku.
„Děkuju,“ zamňoukalo kotě se slzičkami v očích. Představilo se jako Mici a usmálo se na své zachránce – Maja, Roxy, Arka a Vendy. Bez nich by na stromě určitě zůstalo.
Pejsci si vyměnili provinilé pohledy.
„Možná nejsou všechny kočky špatné. Věděla jsem, že jí musíme pomoct,“ řekla Roxy s úsměvem. Přátelé se zasmáli a když byla Mici ošetřená, odvedli ji až domů do bezpečí. Její rodiče byli nesmírně vděční – zatoulala se a oni ji marně hledali.
Ukázalo se, že ne všechny kočky jsou nepřátelé. Jsou sice mazané a někdy dělají nepořádek, ale ne všechny. A když potřebují pomoc, policejní psi jsou tu pro ně – i když je možná nikdy nebudou mít úplně v lásce.
