Byla jednou jedna obyčejná zoo. Žila v ní různá zvířata – žirafy, sloni, lvi, tygři i zebry. Všechna ta zvířata chtěla mít svou zoo co nejkrásnější. Proto, když se blížilo jaro a s ním hodně návštěvníků, rozhodla se zvířátka, že zoo vylepší.
Zebry zametaly cesty, sloni čistili bazénky, lvi zahrabávali díry, které vlci vyhrabali, a vlci zase zahrabávali díry, které vyhrabali lvi. A opice dostaly kýble s bílou barvou, aby opravily zdi.
Ale než opice našly štětce na natírání, ostatní zvířata už měla svou práci hotovou. Zatímco opice šly natírat, ostatní zvířata už odpočívala ve stínu a tvrdě spala. I zebry, které měly kolem výběhu dlouhou zeď.
„To je dlouhá zeď. To bude trvat dlouho, než to natřeme na bílo,“ stěžovala si malá opička.
„Neboj se. Půjde nám to dobře a rychle, protože je nás na to hodně,“ odpověděla jí druhá opice a dala se do natírání.
Malá opička se na zdi pořád vrtěla sem a tam a pořád nevěděla, odkud by měla začít natírat. Točila se tolik, až si shodila kyblík s barvou ze zdi někam dolů. Začala naříkat.
Druhá opice ji pohladila a nabídla jí, aby si brala barvu z jejího kbelíku. Opička se tak konečně mohla dát do natírání. A opravdu to opice zvládly vše vymalovat do setmění. To byla nádhera! To se budou návštěvníci divit.
Ráno byla celá zoo na nohou. Co se to stalo? Zvířata se sbíhala do výběhu zeber, odkud se ozýval křik.
„Loupežníci! Krádežníci!“ volala jedna ze zeber a běhala dokola na místě jako pejsek, když si honí ocásek.
„Co se ti stalo?“ ptal se slon, který právě přibíhal a dělal za sebou v blátě ohromné stopy.
„Někdo mi ukradl pruhy! Je ze mě obyčejný bílý osel!“ plakala zebra.
„Neplakej,“ povídal slon hlubokým hlasem a huhňal trochu chobotem. „Já tvoje pruhy vypátrám. Budu slon detektiv.“
„Ty? Neměl by být detektiv nenápadný?“ ptala se zebra.
„A chytrý,“ dodala drzá opice.
Slon jen zaplandal ušima.
„Hleďte! Ten lupič tu po sobě nechal stopy,“ zaduněl slon. „A jsou obrovské. Vypadá to, že tudy přišel. A já po nich dojdu na místo, odkud sem ten darebák přišel. Určitě tam bydlí.“
Než mohl slona někdo zadržet, vydal se s dusáním po svých vlastních stopách.
Za chvíli byl zase zpátky.
„Udělal to někdo ze slonů. Stopy vedly k nim,“ zatroubil slon nadšeně, že něco velkého odhalil.
„Nebyly to náhodou tvoje stopy? Máš je stejné, hele,“ ukazovala drzá opice.
„Né,“ povídal slon. „Já mám nožky menší.“
„Co budeme dělat? Bez pruhů se nemohu ukázat návštěvníkům zoo,“ naříkala zebra.
Brzy totiž měla přijet na prohlídku zoo škola. Děti se jistě těší, že uvidí zebru. A místo toho tu mají jen bílého osla.
„Víš co? Já ti ty pruhy zatím namaluju, než je vypátrám,“ napadlo slona a už běžel pro černou barvu.
Jakmile byl s kýblem zpátky, vzal do chobotu štětec a začal na zebru malovat pruhy.
„Takhle tenké jsem je neměla. Vždyť jsou sotva vidět,“ vrtěla hlavou zebra.
„Dobrá. Vezmu si tlustší štětec,“ zamumlal slon a popadl chobotem ten nejtlustší štětec, který našel. Sotva se mu vešel do kýble s barvou.
Rozmáchl se a šup a šup! Stačily dva pruhy a bylo hotovo. Zebra se na sebe podívala do zrcadla.
„Ach ne! Cos to provedl? Vždyť jsem celá černá jako když jsem někde prolezla komínem! Vypadám spíš jako černý poník než jako zebra.“
Najednou vyskočila od zdi výběhu opice s kýblem od bílé barvy.
„A nepomohla by zase bílá barva?“ ptala se malá opička.
„Kdes to vzala?“ divil se slon.
„Našla. Asi to některé z nás upadlo, když se malovalo,“ vysvětlovala opička.
„Takže žádný zloděj,“ smál se slon, nabral do chobotu vodu z jezírka a pokropil zebru od hlavy až k ocasu.
Bílá a černá barva se s vodou smíchala a zebra byla rázem šedivá jako myší kožíšek.
„No, tak teď už jsem opravdu osel,“ vyhýkla zebra.
„Neboj se. Ještě jednu sprchu a budeš mít zase to svoje pruhované tričko,“ chechtal se slon, natáhl další vodu do chobotu a znovu vysprchoval obarvenou zebru.
Po další sprše všechna barva opravdu odtekla a zebra byla zase pruhovaná zebra.
„Děkuji ti, slone,“ radovala se.
„Já říkal, že to vyřeším,“ culil se slon.
Nakonec všechno dobře dopadlo. A děti, které přijely navštívit zoo, viděly všechna zvířata v jejich pravých barvách. Šťastnou pruhovanou zebru, vysmáté opice a také jednoho slona, který se teď naparuje, že je velký detektiv, co našel zebře ztracené pruhy.
