Přes den vypadal Adélčin dětský pokoj plný panenek úplně obyčejně. U zdi stála postel, vedle ní na nočním stolku lampička, která měnila barvy, před postelí ležel měkký koberec. Na protější straně místnosti byla policová skříň plná knížek a panenek, které zůstaly přesně tam, kde je Adélka položila.
Když se ale večer zhaslo a pokoj na chvíli utichl, pak se začaly dít věci. Přesně v tu dobu, kdy děti usínají, se totiž probouzejí panenky. Neprobouzejí se ale jen tak, mají velký úkol – celou noc udržet dětský pokoj v bezpečí a klidu, aby se Adélce spalo co nejlépe a ráno měla energii si s nimi zase hrát.
První se vždycky probrala panenka od koní. Měla hnědé jezdecké kalhoty, vysoké boty a vlasy spletené do copu, který se jí často rozpadal. Přes den stála u okna a vše pozorovala, a tak měla v noci přehled o všem, co se venku stalo.
Vedle ní seskočila z police kadeřnice s kratšími vlasy, plnými barevných pramenů. Uměla zaplétat copánky i rozmotat ty největší uzly. Pak se přidala panenka potápěčka v modrém obleku a za ní školačka s batohem, ve kterém nosila sešit, tužku, ale i různé drobnosti, které měla Adélka ráda. Nejdéle tu byla starší panenka, která sice už měla lehce odřený nos, ale znala nejlépe každý kout pokoje.
Panenky si spolu potichu povídaly. Kontrolovaly, jestli lampička nesvítí moc, jestli plyšáci neleží na zemi, aby jim nebyla zima, a jestli je pod postelí klid. A právě při jedné z dalších kontrol se ozvalo tiché škrábnutí.
Nejdřív si nebyly jisté, odkud přichází. Pak se u podlahy mihnul stín a zpoza skříňky vykoukla malá myš. Zastavila se, nadechla se a opatrně se rozhlédla. Panenky ztuhly. Věděly, že nesmí dělat hluk. Myš se pomalu přesunula směrem k postýlce, jako by si hledala místo, kde by se schovala. To panenky nemohly dopustit.
Panenka od koní udělala krok vpřed a postavila se jí přímo do cesty. Kadeřnice shodila z police gumičku, která na zem sice dopadla tiše, ale dost nahlas na to, aby to myš znejistilo. Potápěčka zaklepala nohou o podlahu a starší panenka se posunula blíž ke stěně, aby myši zatarasila cestu.
Myš se zastavila, otočila hlavou a zkusila najít jinou cestu. Panenky se ale přesouvaly spolu s ní, aby myš věděla, že v Adélčině pokoji pro ni není místo. Po chvíli se myš otočila. Rozběhla se zpátky ke škvíře u podlahy a zmizela tak rychle, jak přišla.
V pokoji bylo zase ticho. Panenky ještě chvíli zůstaly stát, poslouchaly, a teprve když si byly jisté, že je klid, vrátily se na svá místa. Školačka si sedla na koberec, potápěčka se opřela o krabici a kadeřnice si upravila vlasy. Starší panenka se ještě podívala směrem k posteli.
Adélka spala klidně. A celý pokoj taky. Dnešní noční mise byla zase úspěšná.
Ráno všechno vypadalo úplně normálně. Jen panenky možná stály o malinko jinak než včera večer.
