Daleko od nás bylo jedno nádherné moře. Voda tady byla průzračně modrá, plná nejrůznějších ryb, korálů a mušlí. Bydlela tady ale také jedna mořská panna. Byla krásná, ale měla drobné jizvičky od rybářů.
Přála si být vždycky rychlá, aby mohla uniknout nebezpečí, a chtěla žít v nádherných barevných korálech. O svých přáních přemýšlela velmi často, ale nevěřila, že by se jí mohla někdy splnit.
Jednoho dne, když tak plavala v moři, našla malou truhličku. Zvědavě ji otevřela a zjistila, že jsou v ní tři předměty a dopis. „Ty, kdo jsi mě našel, získáváš tři kouzelné předměty,“ stálo v dopise. „Zrcátko uzdraví všechny tvé rány i jizvy. Ampulka s lektvarem ti zajistí neuvěřitelnou rychlost, díky které unikneš všemu. A kouzelný prášek způsobí, že předmět, který jím posypeš, bude opět plný života a barev.“
„No, to je splněný sen!“ pomyslela si mořská panna. Rozhodla se ale, že ještě chvíli počká, než kouzelnou moc využije. „Přece jen ji někdo může potřebovat více než já.“ Plavala mořem šťastná ze svého úlovku, když vtom potkala starého žraloka. Žralok pomalu plaval se smutnýma očima a mnoha jizvami po celém těle. „Co se ti stalo, žraloku?“ zeptala se. „Lidé si myslí, že jsem zlý, a tak se mě rybáři často snažili ulovit. Míval jsem rád pobyt u břehu, ale teď už se bojím. Jsem starý a nemám tolik sil, a tak jsem se rozhodl zůstat tady v hlubokém moři.“
Mořská panna si uvědomila, že tento smutný žralok potřebuje její pomoc. Darovala mu zrcátko. Když se do něj žralok podíval, zmizely mu všechny jizvy a on nabyl svou dávno ztracenou sílu. Štěstí v jeho očích bylo tím největším darem, jaký si mořská panna mohla přát. Ani chvíli nelitovala. S hřejivým pocitem na srdci se vydala dál, když vtom potkala ustrašeného malého delfína. „Mořská panno, pomoz mi! Tato oblast je plná pytláků a já nejsem dost rychlý, abych jim unikl,“ zoufal si. Mořská panna mu bez zaváhání podala ampulku s lektvarem. Delfín ji vděčně vypil a stal se z něj ten nejrychlejší delfín v celém okolí.
Netrvalo dlouho a mořská panna doplavala k obrovskému korálu. Tentokrát byl ale zničený, šedivý a bez barev. Kolem něj plavalo spoustu smutných ryb: „Musíme odejít z našeho domova. Korál už je od lidí zničený a my tady nemáme žádnou potravu.“ Mořská panna ihned obětovala i své poslední kouzelné přání. Posypala korál práškem a ten najednou začal ožívat barvami. Všichni mořští tvorové tak měli opět kde bydlet. Mořská panna se ani nestihla zakabonit kvůli tomu, že se připravila o dary, a už k ní připlaval vděčný delfín i žralok se svými rodinami. Mořská panna tak získala spoustu nových přátel a uvědomila si, že kamarádi jsou mnohem více než kouzelné předměty.
