Daleko na zamrzlém severním pólu žila velká rodinka tuleňů. Dospělí tuleni nejčastěji odpočívali nebo lovili potravu i pro svá mláďata. Mladí tuleni se celé dny bavili a zažívali spoustu legrace v oceánu.
To, že jsou tuleni zdatní plavci, se dávno ví. Jeden z nich ale v plavání vynikal. Mladý tuleň Elvis byl opravdu zdatný plavec, často v plavání předčil i kdejakého dospělého tuleně. Plavání bylo jeho vášní. Celé dny dováděl ve vodě, skákal šipky do oceánu a svým blízkým předváděl různé plavecké piruetky.
Elvis byl i dobrý učitel. Už v mladém věku naučil plavat své dobré kamarády – dvě lední medvíďata Pufa a Sněženku. Často pomáhal i svým sourozencům, když se učili plavat. Byl rychlý, mrštný, měl dobrý zrak. Ve vodě byl tedy i velmi dobrý lovec.
Mezi tuleni se brzy rozkřiklo, že Elvis učí mladé tuleně plavat, a tak rodiče k němu začali své děti posílat, aby se plavat naučily co nejdříve. A nejen tuleni měli o plavecké kurzy mladého Elvise zájem. K oceánu se začali scházet polární lišky, polární zajíci, sobi, a dokonce i pižmoni.
Každý, kdo žije za polární kruhem, trochu plavat umí. Potřebuje to k přežití. Jednoho dne ale Elvise navštívil dospělý pižmoň Béďa a žádal Elvise o hodiny plavání. Byl celý nešťastný. Povídal, že je celé rodině pro smích, protože se bojí vody. Elvis tomu nemohl uvěřit. Přemýšlel, jak asi mohl Béďa v Arktidě doteď přežít.
„Vždycky jsem se nějak vymluvil. Vodě jsem se vyhýbal. Teď mi na to ale přišli a každý se mi směje,“ pravil Béďa.
„Dobrá, Béďo, jdeme na to. Pojď do vody,“ řekl Elvis, který se rozhodl, že když naučil plavat už kde koho, tak naučí plavat i pižmoně Béďu.
Béďa sotva udělal krok do vody, vzal nohy na ramena a utekl pryč. Tuleň Elvis jen pokrčil rameny a plaval dál pro radost.
Další den došel Béďa znovu, jenže scénář se opakoval. Béďa zase utekl a tentokrát se už neukázal! Elvisovi to nešlo z hlavy a vzal si za cíl, že Béďu prostě rozplave a hotovo. Elvis čekal a čekal, kdy se pižmoň Béďa zas objeví, jenže Béďa nikde. Ubíhaly týdny, měsíce, až se Elvis rozhodl, že si pro Béďu prostě dojde.
Když Béďa Elvise viděl v dálce, chtěl opět utéct. Nohy se mu samou panikou zamotaly a nedovolily mu udělat krok. Tuleň Elvis rozhodl, že s Béďou odjedou na takové menší plavecké soustředění daleko od jejich blízkých, kteří Béďu ve vodě také stresovali.
A tak vyrazili na cestu. Elvis plaval v oceánu a Béďa šel po břehu. Šli celé dlouhé dny i noci. Občas se najedli a odpočinuli. Pořád si jen povídali, pusu zavřeli, jen když spali.
A najednou to Béďovi došlo. Vždyť on plave! Během povídání s Elvisem se cítil tak uvolněný, že si ani nevšiml, že došli na konec pevniny a najednou plave. A plaval už pěkně dlouho! Elvis i Béďa měli ohromnou radost.
Celá pižmoní rodina byla údivem bez sebe, když viděli, že Béďa domů připlul ve vodě. Každý mu gratuloval a každý si ho velmi vážil za to, že se naučil plavat i v takto pokročilém věku.
Po tomto velkém úspěchu Elvisovi došlo, že naučí plavat opravu každého. Má na to totiž už svoje fígly. A tak se rozhodl založit plaveckou školu, kam se sjížděla zvířátka z celého zamrzlého okolí a učila se plavat od toho nejzkušenějšího – od tuleně Elvise.
