Kdysi dávno žil nedaleko širého moře v malé chaloupce muž se ženou. Protože bydleli u moře, jejich řemeslem byl rybolov. Muž se každé ráno vydával k moři a chytal tam ryby až do západu slunce a žena je nosila na nedaleký trh prodávat. Nebyla to nejvýnosnější práce, ale na živobytí jim stačila.
Jednoho rána, když se muž chystal k odchodu, zastavila ho žena s milým úsměvem. „Drahý, budeme mít dítě,“ řekla mu. „My budeme rodina!“ zaradoval se muž a pevně ji objal. Ale v hlavě mu hlodala myšlenka, jak svou rodinu uživí. Chtěl dát jejich dítěti všechno, dokonce i chalupu by stálo za to trochu opravit, ale z rybolovu nikdy tolik peněz nevydělal.
Uplynulo pár dní, během kterých se muž vyptával všech v okolí, jestli by se pro něj nenašla nějaká práce navíc, ale nikdo mu nepomohl. Jednoho rána však seděl na břehu a chytal ryby, když se najednou na pobřeží vyplavila stará láhev. Muž ji popadl a už ji chtěl hodit zpátky do moře, když si všiml maličkého papírku uvnitř. Opatrně rozložil vlhký papír a zjistil, že je to mapa. Ne ledajaká – byla na ní vyznačená jeskyně na ostrově.
Co tam asi je ukryto? To mapa neprozrazovala, ale muž se rozhodl, že to zkusí zjistit. Utíkal domů a ze stodoly vytáhl malou dřevěnou loďku. Potřebovala pár oprav, protože byla tu a tam děravá, a tak ji muž až do večera spravoval, aby se mohl druhý den vydat na moře. Když ženě pověděl o svém plánu, nebyla zrovna nadšená. Bála se, co se může na cestě stát. Co když se její muž už nevrátí? Ale řekla si, že za pokus to stojí.
Druhého rána se muž i s loďkou vydal na moře. Netušil, jak dlouho bude cesta trvat, ale zkracoval si ji zpěvem. A k jeho údivu dorazil už k večeru k ostrovu, který byl vyznačený na mapě. Zapálil si pochodeň a vstoupil do temné jeskyně. Sám nevěřil vlastním očím, jaké poklady tam našel. „To musí být poklad nějakých pirátů,“ řekl si a nabral si do pytle tolik zlaťáků, kolik loďka unesla. Své ženě vzal perlový náhrdelník i prsten se smaragdem.
Když se vrátil domů, žena svého muže radostně vítala. Za bohatství, které našel, si opravili svou chaloupku na útulný domek a zbytek schovali pro své nenarozené dítě. Od toho dne se už nemuseli bát, že by jim něco chybělo. A žijí šťastně, pokud už neumřeli.
