Byli dva mocní kouzelníci Čáryfuk a Kouzlomil. Dlouhou dobu se tito dva kouzelníci přátelili a ve svých domech nedaleko od sebe se navštěvovali. Poté ale mezi ně vklouzla soupeřivost a závist.
Nemohli odpovědět na otázku, kdo z nich umí větší kouzla. Místo aby se oba postavili na stejnou příčku, začali se předhánět v tom, kdo z nich je lepší. Svár dvou kouzelníků poznali i obyvatelé kouzelné vesničky.
V jednu chvíli totiž čáry máry kouzelníka Čáryfuka spustily déšť zlatých kamínků. Potom zase pro změnu na obloze vykoukla duha kouzelníka Kouzlomila, do které se lidé mohli zakousnout a nikdy z ní neubylo. Kouzelníci se však neporovnávali jen v tom, kdo vykouzlí lepší a vítanější počasí.
Porovnávali se ve všem. A tak ve vesnici začaly růst takové melouny, které by svou výškou převýšily i ten nejvyšší mrakodrap v Americe. Jeden vyčaroval ten nejhlasitější hrom a ten druhý zase ten nejtřeskutější blesk.
Tato kouzla však byla vesnici k ničemu a dávno tito kouzelníci ztratili své obecenstvo. Zkrátka a dobře nikdo nemohl rozsoudit, kdo z těch dvou je nejlepším kouzelníkem.
Snad pro hromadu kouzel, která pro nic za nic stvořili, se nad vesnicí objevil obrovský černý mrak, který ji začal pohlcovat. Lidé se báli, děti plakaly, zvířata hledala úkryt. To byl úkol pro opravdu mocné kouzelníky. Jako první temný mrak zkusil svými kouzly odehnat kouzelník Čáryfuk.
Ačkoliv vyzkoušel, co mohl, mrak ani o píď neoddálil. Kouzlomil se mrak svými kouzly snažil rozpustit, rozfoukat nebo roztrhat, ale ani jemu se tohle nepodařilo. Mrak už na vesnici vrhal zlověstný stín. Potom kouzelníky napadlo.
„Když ani moje, ani tvoje síla nestačí, pojďme síly spojit,“ řekli si. A hle! Spojená kouzla účinkovala okamžitě. Mrak se rozpustil ve sladký déšť a hrozba byla potlačena. Od té doby se dva kouzelníci už nikdy neporovnávali. Uvědomili si, že teprve když spojí své síly pro dobrou věc, budou oba nejsilnější!
