Po nebi si klidně pluly mráčky. Mezi nimi byl jeden nadýchaný, zářivě bílý mráček, kterému říkali Kapička. To proto, že když plul po nebi, měl přesně takový tvar – jako veliká kapička vody.
Tenhle mráček měl moc rád lidi, zvířátka i kytičky. Jak tak proplouval po nebi, koukal se na to všechno pod sebou. Líbilo se mu, jak jsou lidé šťastní a usměvaví, když je krásné počasí a neprší.
Déšť Kapička neměl ani trochu rád. Pokaždé, když se přihnaly mraky Cákoš a Plavák, ze kterých pokaždé cedily mohutné proudy vody, to byl Kapička vždycky moc smutný.
„No tak, Kapičko, pojď si zapršet s námi,“ volaly na něj tlusté dešťové mraky Cákoš a Plavák a ždímaly ze sebe déšť o sto šest.
„Nejdu. Já nechci pršet. Lidé by mě pak neměli rádi. Stejně jako vás. Vždyť je po vás akorát potopa,“ mračil se Kapička.
A tak se Kapička rozhodl, že nikdy pršet nebude. Odháněl i Cákoše a Plaváka, aby kolem něj nepršeli. Tak to šlo den za dnem, že skoro měsíc už nepršelo.
Až jednoho dne si Kapička všiml, že jeho bílá barva někam mizí, že začíná být šedivý.
„Pomoc! Já šedivím. Ze mě se stává dešťový mrak. To né, to se nesmí stát. Vždyť mě nebude mít nikdo rád,“ plakal Kapička.
A jak začal plakat, začaly se z něj snášet drobné kapičky dolů na zem. Nebyl to žádný velký déšť, jen takový osvěžující letní deštík. Kapička byl ale nešťastný, skoro se bál podívat dolů na zem. Jak se ale podivil, když konečně našel odvahu se podívat pod sebe.
„Hurá, konečně prší,“ volala nějaká babička. „To mám radost, že mi ta zelenina neuschne.“
Tahle pohádka je pro členy Pohádkozemě.
- Web bez reklam
- Náskok 141+ pohádek – čteš je dřív než ostatní
- 20+ pohádek pro členy + 3 každý týden
