Ve dvou krajinách na kopcích, které od sebe byly na dohled, stály dva hrady. Jeden byl postavený celý ze zlata. Na dálku zářil a okázale se tyčil na kopci. Pro pohled na tento hrad by si nikdo ani nevšiml ošuntělého hradu na kopci hned vedle.
Ten snad ve svých základech neměl jediné zrnko zlata. Jeho zdi byly staré, na jeho chodbách se proháněl průvan a věžičky byly zarostlé mechem. Přesto se u tohoto ošuntělého hradu dveře ani netrhly, zato okázalé brány zlatého hradu zůstávaly většinou zavřené. Mohli za to panovníci, kteří krajinám a hradům vládli.
Skromný hrad, který vypadal, že nutně potřebuje opravit, měl krále Dobroslava. Ten všechno zlato a bohatství, co měl, vždy rozdal svým poddaným. Těm se ve Vlídnozemi žilo tuze hezky. Měli dostatek jídla a oblečení a hlavně je netížily daně jako lid ze sousedního království Avaron. V něm vládla královna Chamtivíra a naopak všechno bohatství zavírala ve svých pokladnicích. A protože ho nikdy neměla dost, zaváděla ve své zemi vysoké daně. Chudí poddaní už neměli z čeho dávat. Na první pohled by se zdálo, že každý by chtěl žít v království, jehož hradby jsou ze zlata. Pravdou však byla skutečnost, že čím dál více lidí z království Avaron utíkalo do sousedního království. Král Dobroslav všechny uprchlé poddané vlídně přijal. A tak se jednoho dne stalo, že se královna Chamtivíra probudila do zcela prázdného království. V zemi nebylo ani živáčka. „No co,“ řekla si. „Alespoň z mých pokladen neubude!“
Jenže zkuste si trávit den za den sami samotincí. Když královnu Chamtivíru přestalo bavit počítání zlaťáků, naplno na ni padla samota. Celé dlouhé dny si nemohla s nikým promluvit a pak jí došlo, že zlato není vůbec důležité, když se o něj nemáte s kým podělit. Šla tedy s prosíkem do sousedního království. Dobroslav ji hezky přijal. U jeho trůnu pak svým poddaným slíbila, že otevře pokladny a všem rozdá své poklady. Zruší daně a od teď se budou o vše dělit. Chvíli trvalo, než se v Avaronu vše hezky urovnalo. Ale pak vedle sebe stály dva hrady. Jeden sice ze zlata, druhý skromný, ale teď už mezi nimi nebyl až tak velký rozdíl. V obou totiž panovala láska.
