Jednoho rána se malý chlapeček jménem Jiřík probudil s rýmou a horečkou. Necítil se dobře – bolela ho hlavička a celé tělo měl slabé. A tak se s maminkou hned ráno vydali k paní doktorce. Ta mu předepsala léky a přikázala:
„Jiřík teď musí ležet v posteli, pít hodně čajíčku a odpočívat,“ řekla moudře.
Po příchodu domů se chlapeček převlékl do pyžamka a lehl si do postýlky. Cítil se slabý, ale byl smutný, že si nemůže hrát.
„Já nechci jen ležet, chci si hrát!“ řekl uraženě mamince, která ho přikrývala peřinkou s vláčky.
Maminka se usmála:
„Jiříku, já jsem ti říkala, že sis měl včera nechat mikinu, když jsi šel do školy. Už bylo chladno. A ty sis ji svlékl, viď?“
Jiřík sklopil oči. Maminka měla pravdu – zase ho nachytala. Sluníčko venku sice svítilo, ale foukal studený vítr a on si myslel, že mu nebude zima. Podzimní sluníčko je však velice zrádné.
Teď Jiřík cítil, že nastydl a že měl maminku raději poslechnout. V postýlce mu bylo smutno.
„Když budeš ležet a odpočívat, tvoje tělo bude bojovat se zlými bakteriemi. Představ si malé vojáčky – to je tvoje imunita. A ti vojáčci teď bojují s příšerkami, s bakteriemi. Kdybys si ale hrál nebo běhal, nemohli by bojovat,“ vysvětlila mu maminka.
Chlapeček tomu zpočátku moc nerozuměl. Když šla maminka vařit do kuchyně, tajně vyskočil z postele a začal si hrát s autíčky. Jenže se necítil dobře a po chvilce hraní se mu udělalo špatně.
Začal si uvědomovat, že maminka měla asi pravdu. Možná právě vyrušil své vojáčky imunity v boji se zlými příšerkami bakteriemi. A tak si lehl zpátky do postýlky a nechal své tělíčko statečně bojovat, aby byl brzy zdravý.
Druhý den se už chlapeček cítil o trochu lépe. Maminka měla vážně pravdu – když bude ležet, jeho vojáčci imunity můžou statečně bojovat s příšerkami nemoci. Věděl, že když bude odpočívat, brzy se bude cítit líp a zase si bude moct hrát.
„Příště si vezmu mikinu a budu poslouchat mamku,“ řekl Jiřík, když si ráno usrkával z horkého čajíčku.
Maminka se usmála. Byla ráda, že to její syn konečně pochopil. Jiřík si uvědomil, že maminku je třeba poslouchat a že když jsme nemocní, musíme ležet, abychom byli co nejdřív zdraví.
