Rodina Zubatých strašidel se rozhodla o prázdninách navštívit co nejvíce strašidelných příbuzných. Jeden bratranec prý straší na hradě Loket. A právě tam se dnes mělo jet. Jenže celá rodina měla už hodinu zpoždění. Proč? Protože Zubomila zdržovala. Nechtěla se na cestu učesat.
Maminka se jí stále snažila vysvětlit, že mezi lidi a ostatní strašidla nemůže jít takhle rozcuchaná. Natož ještě na návštěvu. Co by si bratranec pomyslel? Zrovna on si na upravený zevnějšek potrpí. Ale Zubomila se česat odmítala, utíkala před hřebenem, cenila na něj zuby, a dokonce na něj několikrát bafla. Hřeben se jí sice nezalekl, ale taťák už odmítal déle čekat.
„Takhle bychom tam nikdy nedojeli,“ zlobil se. „Nech ji, ať si jede s vrabčím hnízdem na hlavě, maminko.“
Maminka, ač nerada, vzdala boj o Zubomilin účes. Nic už nebránilo odjezdu na výlet.
„Hrad Loket patří mezi nejkrásnější hrady,“ povídal taťák, když se přiblížili hradu. Právě přejížděli most přes řeku Ohři.
Bylo to přesně tak. Když si rodina Zubatých prošla krásné sály hradu, podívala se i do podzemních vězeňských kobek a na výstavu strašidel. Prohlídka jim zabrala tolik času, že už se pomalu setmělo. Taťák s maminkou a dětmi vyšli na nádvoří hradu a čekali, až se objeví jejich bratranec.
„Opravdu tu bydlí? Přijde mi, že tu po strašidle není ani památky. Tedy kromě těch vycpaných tam na výstavce,“ brblal Bubík.
„Bratránek Štrakakal pobíhá běžně po ulicích, ale na hrad se vrací spát. Jistě se objeví,“ povídala maminka.
„Cože? Štrakakal?“ zarazila se Zubomila.
„Jistě, drahoušku. Snad tě jeho jméno nepolekalo.“
„O něm jsem už něco slyšela,“ zakňourala Zubomila a pokusila se rukama uhladit rozcuch na své hlavě. Ale nešlo to, protože za celý den to už nevypadalo jako vrabčí hnízdo, ale jako koule zamotaných drátů.
Po dlažbě někdo přibíhal. Kroky se v ozvěně odrážely od hradních zdí. Malá silueta se blížila k nim. Když se postavička přiblížila, konečně mohla Zubomila rozpoznat skřítka. Byl velký skoro jako ona. A světe div se, byl ještě rozcuchanější než Zubomila. A to už je co říct.
„Neříkala jsi, že si potrpí na upravený zevnějšek?“ ptal se Bubík maminky.
Ale to už byl bratránek Štrakakal u nich. Plášť měl celý rozevlátý, jako kdyby se snad narychlo oblékl. V jedné ruce držel knihu a v druhé ohromný kartáč.
Než stačila maminka odpovědět Bubíkovi, Štrakakal se vrhnul na Zubomilu. Knihou o dobrých mravech ji přetáhl po zádech. To nepořádnici přinutilo se trochu sklonit. V tu chvíli Štrakakal přiskočil s kartáčem a vmžiku učesal tu koudel, co měla Zubomila na hlavě. Hodně to tahalo, Zubomila kvílela a slibovala, že už se bude každé ráno česat.
Štrakakal se upokojil, až když byla Zubomila krásně učesaná.
„Ahoj, zubatá strašidla! Jak se máte?“ pozdravil je Štrakakal, jako kdyby si jich všimnul až teď.
„Už bylo i líp,“ zavrčela Zubomila.
„Neboj, ještě ti přečtu z knihy o dobrých mravech, jak o sebe správně dbát – česat se, čistit zuby, mýt si obličej a ruce a tak dále,“ slíbil bratránek Štrakakal.
„Přijeli jsme na Loket, aby ti bratránek ukázal, zač je toho loket,“ chechtal se Bubík, kterého potěšilo, že konečně je jednou tím hříšníkem někdo jiný, a ne on.
„Nechceš učesat sebe? Sám máš na hlavě rozježenou hřívu,“ ptala se Zubomila bratránka Štrakakala.
„Nejsem dítě. I když nejsem zrovna obr. To děti mají chodit upravené a čisté. Ti malí darebové, kteří o sebe nedbají, mě vždycky dokážou strašně rozzuřit,“ svěřoval se bratránek.
Potom je vzal tajnou chodbou do sklepení, kde bydlel. Připravil jim na uvítanou moc dobrou hostinu, dokonce jim upekl bafbovku. Byla tak vynikající, že Zubomile ani nevadilo, když jí u toho Štrakakal předčítal z knihy, jak se má správně česat.
„Ale už dlouho jsem si tak nezařádil,“ přiznal se Štrakakal. „Tady kolem Lokte chodí všechny děti upravené jako ze škatulky.“
„To jsou tu všichni tak spořádaní?“ divil se taťák.
„Teď už jo,“ zazubil se Štrakakal. „Stačilo vždycky upravit a upozornit na dobré mravy jednoho z děcek. Pak se tady ta pověst o mně rozkřikla a ostatní už si dávali pozor.“
„Odvádíš tu dobrou práci,“ pochválil bratránka taťák.
Zubomila se jen kysele zatvářila. Ale je pravda, že od teď už z domu neučesaná nevyleze. Co kdyby se někdy Štrakakal rozhodl, že je přijede na oplátku také navštívit? A přesvědčit se, zda Zubomila plní, co slíbila.
Druhý den se rodinka Zubatých s bratránkem Štrakakalem rozloučila. Nutno poznamenat, že Zubomila se hned po probuzení učesala, umyla a vyčistila si zuby. Nechtěla Štrakakala znovu popudit. Česání kartáčem jí jednou stačilo. Divila se, že po jeho zásahu jí na té hlavě vůbec ještě vlasy zbyly.
Cestou domů už rodiče plánovali další výlet. Ke kterému příbuznému strašidlu pojedou na návštěvu příště? Snad bude méně popudlivé a méně výchovné, pomyslela si Zubomila, než v autě usnula.
