Záchrana Vánoc

Žili jednou muž a žena, kteří spolu měli dvě překrásné děti. Syna Toma a dceru Hanku. Žili skromně v malém domku na okraji města, ale i když toho moc neměli, radovali se ze svých dětí. Hanka byla krásná a milá holčička s překrásným hlasem. Tom byl zase velmi zručný a chytrý po svém tatínkovi. Ve všem se jim dařilo až do dne, kdy otec přišel o svoji práci v továrně.

S těžkým srdcem se vracel domů za svou rodinou, ale věděl, že jim nemůže lhát. Nejvíce ho však mrzelo, že se to stalo právě v předvánočním období. Otec chtěl Tomovi a Hance dopřát krásné Vánoce a udělat jim krásnou výzdobu a nakoupit spoustu dobrot, které by je potěšily, ale letos na to mít nebude. Večer, když už děti šly spát, tak se posadil ke stolu v kuchyni a řekl ženě: „Musím ti říct o dnešním neštěstí. V továrně se propouštělo a já jsem přišel o práci.“

Žena objala muže a povzbuzovala ho: „My to zvládneme. Snad si brzy najdeš novou práci. Určitě se ve městě práce najde.“

„Mrzí mě to kvůli Tomovi a Hance. Chtěl jsem jim dopřát hezké Vánoce,“ řekl smutně muž. „Tom a Hanka jsou dobré a moudré děti, určitě to pochopí,“ řekla žena. Ale Hanka a Tom poslouchali rodiče za dveřmi a Hanka řekla Tomovi: „Musíme vymyslet něco, aby maminka a táta byli šťastní.“

„Pamatuješ si, jak nám táta říkal, jak kdysi s prarodiči jezdívali na Štědrý den na saních a zpívali koledy?“ zeptal se zamyšleně Tom a Hanka souhlasně přikývla. „Co kdybychom se pokusili vyrobit saně?“ navrhl Tom. „To je skvělý nápad!“

A tak děti začaly chystat plán. Tom a Hanka šli hned druhý den do lesa, aby nachystali dostatek dřeva. Po cestě potkali pár zvířátek, která jim pomohla se dřevem, a jak dny ubíhaly, tak měli saně téměř hotové. V jejich komoře dokonce našli pár zvonků, kterými se rozhodli povoz ozdobit.

Byl Štědrý večer a Hanka s Tomem nesli přikryté saně do dvora před jejich dům. Do saní zapřáhli jejich koně a pak zavolali rodiče, kteří se báli, jaké překvapení jejich děti opět přichystaly. Oba však byli překvapeni, když uviděli kočár. Mamka se rozběhla do kuchyně pro pár šálků teplé čokolády a pečiva, zatímco otec si prohlížel saně zblízka.

„Udělaly jste skvělou práci, děti,“ pochválil je jejich otec a zasmál se. „Že se půjdeme projet, tati?“ zeptaly se nedočkavě děti, když se u nich objevila maminka s horkou čokoládou. „Samozřejmě že ano,“ řekla a pak se celá rodina posadila do saní. Ten večer si celou dobu zpívali koledy, bavili se, a i přesto, že toho moc neměli, ten večer byli nejšťastnější rodina na světě.