Pohádky na 3 až 7 minut čtení. Užijte si pohádkové čtení s dětmi.
To byl dneska den. Všichni jsou unavení, nejvíc maminky a tatínkové, ale děti přesto chtějí slyšet pohádku. Co s tím? Je to lehké. V takových případech pomohou krátké pohádky, které rychle odsýpají, a přesto neztrácí nic ze svého kouzla. Jestli se už těšíte do postele, přečtěte si krátkou pohádku, dejte si pusu na dobrou noc a hurá do hajan. Na dlouhou pohádku bude čas zase příště.
Zubatá strašidla
Halloween mají všechna strašidla ráda. V noci z posledního říjnového dne na první listopadový den mohou totiž strašidla chodit mezi lidi, aniž by se musela bát, že je lidé poznají. A nemusí si na to ani šít převleky jako lidé. I když Bubík se Zubomilou si tentokrát převlek obstarali.
Pokračovat ve čtení →
V jednom velkém šumavském lese žil ježeček Eda se svou rodinou. Ve stromové noře bydlel s maminkou a tatínkem, dvěma staršími brášky, babičkou a dědečkem. To už byli pěkně staří ježkové, se šedivými bodlinami, ale byli to ti nejlepší vypravěči pohádek před spaním.
Pokračovat ve čtení →
Veronika a Viktor jsou sourozenci, kteří žijí v malém městečku schovaném mezi horami. Město obklopují stromy, které právě na podzim odhalí svůj krásný barevný závoj. Bylo krátce před koncem října a na ulici, kde děti vyrůstaly, se měl konat Halloween.
Pokračovat ve čtení →
„Mami, tati, vstávejte, musíme do školky!“ volala Anetka na své rodiče. Bylo 1. září a nejvyšší čas vypravit se po prázdninách do mateřské školy. Pro Anetku to nebylo nic nového. Bylo jí už 5 let a ve školce se nyní stane předškolačkou. Moc se na to těšila. Už nebude muset spát po obědě tak dlouho, bude se učit nové věci, plnit různé úkoly a nejvíce se těšila, že se půjdou podívat na základní školu, jak to tam vypadá.
Pokračovat ve čtení →
Plížáci
Dneska večer můj bratr Píhat strašil u pana Karlíčka, a já, Milín, neměl co dělat. A tak jsem si řekl, že se půjdu podívat, jak to vypadá před domem. Dneska celý den lilo. Slyšel jsem děti, jak si povídají o tom, jaké skvělé louže venku po dešti jsou a jak je báječné v nich dupat a skákat. To musím taky vyzkoušet!
Pokračovat ve čtení →
Jednou byl pan vědec zaneprázdněný nějakým složitým výpočtem. Když ale zvedl hlavu, aby si promnul unavené oči, zpozoroval, jak se na něho ze skladu kouká jeden malý, zaprášený robot. Vypadal velice smutně.
Pokračovat ve čtení →
Už je to dávno, kdy žil na rohu ulice starý pan vynálezce. Dnes už byste ten dům těžko hledali. A nenašli byste ani pana vědce. Byl to velmi moudrý a vzdělaný starý pán. Ten pán žil ve svém domě úplně sám.
Pokračovat ve čtení →
Byl konec října a dětičky se připravovaly na hallooweenskou oslavu ve školkách a školách. Město zdobily kromě barevných popadaných listů i vyřezávané dýně či hrozivá výzdoba v podobě duchů z plachet nebo pavučin. Děti se měly převléknout do strašidelných masek a pak chodily s paními učitelkami a rodiči po ulici, kde sbíraly bonbóny.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno se jednomu páru narodilo krásné děvčátko. Jedné noci však, když už všichni spali, dívku unesla čarodějnice. Rodiče vyhlásili pátrání a hledalo se po celé zemi, ale děvčátko nikde nenašli. Po letech to rodiče vzdali. Matka ze smutku onemocněla a zemřela. A tak muž zůstal sám a každý den přežíval s nadějí, že se jeho dcerka vrátí.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička, která se jmenovala Stela. Žila s maminkou a tatínkem v krásném bytě na kraji města. Jenže ten jejich byt zas tak krásný nebyl. Stela měla totiž jednu špatnou vlastnost. Nechtěla po sobě nic uklízet. A co hůř, byla hrozně nepořádná.
Pokračovat ve čtení →
Podzim už byl v plném proudu a kromě chladného podzimního vánku okolí zdobily i barevné listy, které nám šustily pod nohama. Na oknech škol i školek pomalu přibývaly vystříhané oranžové dýně či vybarvené listy a ježci. Na dnešní den ve škole se Olivie velmi těšila.
Pokračovat ve čtení →
To se jednou v noci, když všechno spalo, sešla parta pěti skřítků. Nebyli to obyčejní skřítci, ale takoví ti malí, co pořád jen tropí lumpárny. Dneska v noci se obzvlášť nudili, a tak uspořádali soutěž. Kdo vymyslí tu největší lumpárnu, ten vyhraje.
Pokračovat ve čtení →
Za velkým kopcem stál krásný dům. Nebyl to ale obyčejný dům. Byl modrý jako nebe a na něm byla namalovaná sluníčka. Střechu měl jasně červenou. Stál uprostřed rozkvetlé louky. Všude kolem něj dokola kvetly barevné a voňavé květiny. Co to ale bylo za dům?
Pokračovat ve čtení →
Bylo slunečné podzimní ráno a vzduchem se nesl příjemný chladný vánek. Dnešní den byl však výjimečný. Janička šla k dědečkovi a babičce. Nebyl to ovšem víkend jako každý jiný. Jana šla s prarodiči obírat jablíčka, ze kterých bude později s babičkou péct koláč. Moc se na to těšila, chodí totiž takto babičce a dědečkovi pomáhat každý rok.
Pokračovat ve čtení →
Kdesi v hlubokém lese žil jednou jeden medvídek Brumík. Měl svůj brloh pěkně pod javorem, kde si většinu času podřimoval, avšak někdy se cítil velmi osaměle. Zvířátka v lese se ho většinou bála, s potvorou liškou se kamarádit nechtěl, neboť by ho jen chtěla obrat o med a jiné dobroty, a tak se raději toulal sám. Vždy se nejvíc těšil na zimu, že ji celou prospí.
Pokračovat ve čtení →