Denis na Štědrý den mámě vždy usilovně pomáhal. S vařením, s výzdobou, ale také s prostíráním stolu. Zajímalo ho, proč vždy prostírají talíře a příbory pro čtyři, když jsou na Vánoce jen tři. Máma, táta a on.
Zeptal se tedy na to mámy. „Je to takový zvyk, Denisi. Na stole se vždy nechává prázdný talíř pro případ, že by přišel nějaký pocestný, který by neměl kde strávit Štědrý večer.“
Denis se zamyslel. Žádné Vánoce, na které si pamatoval, netrávili s někým jiným. Byli vždy jen tři. Máma, táta a on. Líbila se mu myšlenka, že by o Vánocích pomohli někomu, kdo se nemá na Štědrý večer kde najíst. Jenže komu? Kde takové lidi najde? Samozřejmě, že slyšel o bezdomovcích. Dokonce je i někde na náměstí občas viděl. Byli ve starém a špinavém oblečení a prosili o peníze na jídlo. Jasně! Zavolá je sem.
Zaplní místo pro pocestného tak, jak se patří! Vymluvil se, že musí jít zanést kamarádovi dárek a rozběhl se do města. Tam bloudil a hledal. No nikde nikoho, komu by mohl pomoci, nenašel. Ani nevěděl, že od jeho odchodu uběhlo několik hodin. Máma a táta se o něj strašně báli a vydali se ho hledat. Našli ho sedět na lavičce na náměstí. Chtěli ho pokárat, ale když jim Denis vyprávěl, co tu dělal, zaradovali se, jakého mají hodného syna. „Pojďme domů, synku. Mám nápad. Zaplníme prázdné místo pro pocestného tak, abys byl spokojený,“ řekl otec. A jak řekl otec, tak se také stalo.
Na večeři pozvali starou sousedku z prvního patra, která neměla žádnou rodinu a která Vánoce trávila v prázdném bytě bez slavnostního jídla a vánočního stromku. Sousedka byla velmi šťastná, že měla s kým strávit Vánoce.
Denis byl velmi šťastný, že zaplnili prázdné místo u stolu a rodiče byli šťastní z toho, jakého mají hodného syna. A na dárky si nikdo ani nevzpomněl.
