O princezně, která všechno viděla

Krásná princezna žila na královském zámku až na samém vršíčku věže, kde byl prostorný pokoj s dvanácti okny. Každé z oken jí nabízelo kousek výhledu na svou říši a z posledního dvanáctého okna vidí celou svou říši a co se děje na ní i pod zemí. Královská dcera se rozhodla, že jejím manželem a králem se stane ten muž, který se dokáže schovat tak, aby ho nenašla.

Pokud by ho princezna našla, byl by o hlavu kratší. Několik desítek nápadníků zkoušelo své štěstí, ale neuspělo. Všichni byli o hlavu kratší. To královskou dceru velmi těšilo, protože o vdavky neměla zájem.

Nečekaně přišli tři bratři a zkusili své štěstí. První se pokusil schovat ten nejstarší. Vlezl do jámy s vápnem, ale princezna ho viděla už z prvního okna. Poslala pro něj stráže a nechala ho usmrtit. Druhý bratr se schoval do sklepa v zámku. I toho ale princezna uviděla prvním oknem a nechala ho popravit. Předstoupil před ni nejmladší z bratrů a prosil ji o čas, který by měl na rozmyšlenou a o tři pokusy.

„Když se mi ani potřetí nepodaří schovat tak, abys mě nenašla, můžeš si můj život vzít, už mi na něm nebude záležet“ dodal třetí z bratrů. Protože se princezně hoch líbil a hezky prosil, rozhodla se, že mu tu šanci dá. Věděla však, že se mu stejně nepodaří před ní schovat.

Hoch přemýšlel sebevíc, ale na nic nemohl přijít. Hodil si přes rameno pušku a šel do lesa na lov. Namířil na havrana a už chtěl vystřelit, když havran vykřikl: „Nestřílej, uvidíš, že se ti dobře odměním.“ Mládenec havrana pustil. Brzy došel k jezeru a chtěl vystřelit na rybu, v tom ale ryba vykřikla: „Nestřílej, uvidíš, že se ti dobře odměním.“ Opět z pušky nevystřelil a šel dál. Po cestě potkal kulhající lišku, na kterou zamířil a chtěl vystřelit. Ale v tom liška vykřikla: „Pojď radši blíž a vytáhni mi trn z nohy!“ Mládenec lišku poslechl a trn ji z nohy vytáhl. Zastřelit ji chtěl stejně, aby z ní mohl stáhnout kůži. Liška mu ale slíbí, pokud ji nezastřelí, že se mu také dobře odmění.

„Nestřílej, uvidíš, že se ti dobře odměním.“ Mládenec havrana pustil. Brzy došel k jezeru a chtěl vystřelit na rybu, v tom ale ryba vykřikla: „Nestřílej, uvidíš, že se ti dobře odměním.“ Opět z pušky nevystřelil a šel dál. Po cestě potkal kulhající lišku, na kterou zamířil a chtěl vystřelit. Ale v tom liška vykřikla: „Pojď radši blíž a vytáhni mi trn z nohy!“ Mládenec lišku poslechl a trn ji z nohy vytáhl. Zastřelit ji chtěl stejně, aby z ní mohl stáhnout kůži. Liška mu ale slíbí, pokud ji nezastřelí, že se mu také dobře odmění.

Liška byla jeho poslední oběť, kterou nezastřelil, ale nechal žít. Stmívání ho přimělo k návratu zpět do zámku. Nevymyslel ani úkryt, který mu měl zachránit život, proto ještě oslovil havrana: „Poraď nu, kam se mám schovat, aby mě královská dcera neuviděla.“ Havran dlouho přemýšlel, až přeci jen mládenci odpověděl: „Už to mám!“ Přinesl ze svého hnízda vejce, rozlomil jen dvě poloviny a mladíka do něj ukryl. Pak dal obě poloviny skořápky k sobě, odnesl vejce do hnízda a posadil se na ně.

Královská dcera přistoupila k prvnímz oknu, ale nic neviděla. Přešla k druhému, třetímu, čtvrtému, ale stále mládence neviděla. Padla na ni úzkost. Jenže neuviděla nic ani z pátého, šestého, sedmého, osmého, devátého a desátého okna. Až konečně z jedenáctého okna ho zahlédla.

Rozzuřená princezna poručila zastřelit havrana a rozbít vejce. Nejmladší bratr byl ve skrýši objeven a princezna mu musela darovat život. Druhý den šel mladík k jezeru, zavolal na rybu a požádal jí o úkryt. Ryba ho schovala do svého bříška, spolkla ho a ponořila se s ním hluboko ke dnu jezera.

Princezna přešlapovala z jednoho okna do druhého, ale ani z jedenáctého okna mladíka nespatřila. To ji velice polekalo. Přistoupila se strachem k dvanáctému oknu a pomalu z něho nakoukla. Dvanáctým oknem teprve mládence objevila. Poručila chytit rybu a zabít. „Teď jsem ti darovala život podruhé! Příště už půjde o tvou hlavu“ řekla mu princezna.

Velice zesmutněl a s těžkým srdcem šel prosit o pomoc lišku. Po chvilce ji něco napadlo. Odvedla ho ke studánce, kde se ponořila do vody a rázem se proměnila v obchodníka se zvířaty. „Teď se ponoř ty!“ poručila mládenci. Studánka ho proměnila v roztomilé morčátko. Obchodník vzal morčátko a šel s ním do města. Půvabné zvířátko všem ukazoval a všichni ho chtěli vidět i královská dcera se přišla podívat. Morče se jí natolik zalíbilo, že si jej koupila. Obchodník ještě stačil morčátku zašeptat: „Až tě půjde královská dcera hledat k oknu, schovej se pod její cop!“ Princezna přistoupila k prvnímu oknu a neviděla nic. Okno ve vzteku zabouchla, až se rozsypalo na nejmenší střípky. Přistoupila k druhému oknu, ale neviděla zase nic. A už létaly střepy z druhého okna. Stejně dopadla všechna okna až do jedenáctého. Už v ní kypěl hněv a strach jí svíral. Marně vyhlížela i z dvanáctého okna, zabouchla je s takovou silou, že se celý zámek otřásl.

Pak odstoupila od okna a v tom vzteku ucítila pod copem malé morče. Popadla jej, hodila na zem a vykřikla: „Ztrať se mi z očí!“ Morče pospíchalo přímo k obchodníkovi. Oba se pak sebrali a vrátili se ke studánce. Ponořili se do vody a z obchodníka byla zase liška a z morčátka nejmladší bratr. Lišku za její nápad vychválil do nebes. Liška se zaradovala z velké chvály a spokojeně běžela do lesa.

Mladík se zase vrátil do zámku za princeznou. Vše dopadlo dobře a zanedlouho se konala na zámku svatba. Nikdy však své ženě neřekl, kam se schoval a kdo mu tehdy pomáhal.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Nahoru