Modrý pták

V nádherném zámku obklopeném růžovými zahradami a staletými košatými stromy žil moudrý král Bohuslav se svou jedinou dcerou, princeznou Květuškou. Byla to dívka s laskavým srdcem a očima tak jasnýma, že připomínaly ranní nebe. Milovala dlouhé procházky po zámeckých zahradách, kde se zastavovala u každého květu, pohladila srnku nebo si popovídala s ptáčky, kteří jí nosili novinky z okolního světa.

Jednoho slunečného dne jí malý ptáček zpěváček šeptl do ouška tajemství – do zámku míří princ Alexandr z Krásného údolí. Nebyl to jen tak ledajaký princ. Květuška ho poznala už dávno na plese v sousedním království a od té doby na něj často myslela, byl její tajnou láskou. A jak se zdálo, ani on na ni nezapomněl. Jel na zámek požádat ji o ruku!

Jenže v zámku nebyli všichni tak dobrosrdeční jako Květuška. Zlá královna, macecha, která se do královy přízně vetřela lstí, a její dcerka Matylda, pyšné a rozmazlené děvče, princeznu tajně nenáviděly. Když se doslechly, že si princ chce Květušku vzít, obě je to rozlítilo. „Matyldo, ten princ bude tvůj, i kdybych to tu měla převrátit vzhůru nohama!“ zasyčela královna a hned nechala Květušku zavřít do nejvyšší věže.

Jenže ouha, princ Alexandr Matyldu rázně odmítl. „Mé srdce patří Květušce,“ řekl, „a žádná jiná mě nezajímá.“ To královnu rozzuřilo natolik, že se obrátila na starou čarodějnici z Černého lesa. Nabídla jí truhlu plnou zlata výměnou za kletbu – a tak se princ Alexandr přes noc proměnil v modrého ptáka se smutnýma očima.

Květuška zatím dlela sama v temné věži. Jedné noci ji navštívil neobvykle krásný pták, který jí usedl na okno. „Jsem to já, Alexandr,“ špitnul. Když takto Květuška svého milého uviděla a zhodnotila jejich společnou situaci, místo zoufalství se v ní zrodila odvaha.

Zavolala na pomoc své zvířecí přátele – myšku a sovu. Myška jí donesla klíč, který ukradla z královniny komnaty. Květuška si odemkla a poprosila sovu, aby ji dovedla ke kouzelníkovi Želiborovi, o kterém se říkalo, že žije v lese. Alexandra v podobě modrého ptáka si posadila na rameno a následovala sovu do lesa za kouzelníkem.

Když Květuška s oběma ptáky dorazila k jeho chaloupce z březového dřeva, vypověděla mu, co ji i jejího milého potkalo. Kouzelníka její odvaha a láska dojaly, souhlasil, že pomůže. Umíchal kouzelný nápoj, který zlomil kletbu a Alexandr znovu nabyl lidskou podobu. Oba se ještě před svítáním vrátili na zámek.

Královna a Matylda však neunikly spravedlnosti. Želibor je jedním mávnutím hůlky proměnil v prasátka. „Zůstanete v této podobě tak dlouho, dokud neprojevíte opravdovou lítost nad tím, co jste Květušce a Alexandrovi provedly,“ pravil. Matylda byla ještě mladá, její srdce nebylo tak zatvrzelé. Po pár dnech v prasečí kůži litovala, že Květušce a Alexandrovi záviděla. Plakala a prosila je za odpuštění. Kouzelník Želibor jí vrátil lidskou podobu. Zlá královna ale lítost necítila, a tak nejspíš dodnes někde chrochtá a ryje rypáčkem v zemi.

Příběh ale končí šťastně a vesele. Do zámku se přece spolu s Květuškou a Alexandrem navrátila radost. O pár týdnů později se konala slavná svatba – lidé slavili tři dny a tři noci, za tmy byly zahrady osvíceny tisíci lampiony. Květuška a Alexandr si slíbili věrnou lásku, která jim vydržela až do konce jejich dnů.