Kouzelný koník

V jednom městě žil bohatý kupec, který měl u svého domu krásnou zahradu, na které pěstoval proso. Každý den se po ní procházel a svou úrodu si hlídal. Jednoho dne si všiml, že na zahrádce chybí velký kus prosa, pojal tedy podezření, že ho okradl nějaký zloděj. Toho natolik rozzlobilo, že se rozhodl zloděje dopadnout a přísně ho potrestat.

Do svého plánu zasvětil tři své syny a pověřil je, aby dnes v noci drželi hlídku jeden po druhém. Kdo z nich zloděje dopadne, tomu se otec bohatě odmění. První noc hlídal nejstarší ze synů jménem Michal. Vzal si s sebou nabité bambitky, ostrou šavli a zásobu jídla a pití. Zabalil se do teplého pláště a pak se usadil pod kvetoucím černým bezem. Ale netrvalo dlouho a milý Michal tvrdě usnul. Když se ráno probudí, všimne si, že zmizel ještě větší kus prosa. Druhou noc hlídal druhý syn Jíra. I on se ozbrojil bambitkami a šavlí, ale navíc si s sebou ještě vzal řádnou sukovici a pevný provaz. Ani ten však nevydržel vzhůru a usnul. Druhý den ráno uviděl, že další kus prosa zmizel. Otec byl rozlobený a své dva syny potrestal. Poslední noc hlídal syn Jan. Ten si s sebou nevzal ani bambitku, ani šavli, zato si kolem sebe napíchal trní a bodláčí. Jakmile ho začal spánek tížit a hlava mu klesla, popíchalo ho trní do nosu a hned byl zase bdělý a čilý. O půlnoci zaslechl z dálky nějaký dusot, který se blížil, až ho slyšel z prosného pole. Našel v kapse provázek, potichu vytahal bodláčí a trní. Pomalu se plížil ke zloději. Ale co to vidí! V prosu se pase roztomilé hříbátko. Dobrovolně se nechalo chytit a odešlo s chlapcem do stáje. Jan měl velikánskou radost, vesele se vrátil do své postele a usnul. Bratři ho ráno objevili v posteli a smáli se mu, že dopadl stejně jako oni a navíc nevydržel jednu noc bez postele. Jan zavedl své bratry a otce do stáje, kde stálo urostlé hříbátko. Otec byl překvapen a za odměnu dal hříbě Janovi. Jan ho pojmenoval jako Zloděj prosa.

Po čase se Janovi bratři doslechnou, že v zámku na skleněné hoře žije zakletá princezna. Ale cesta k zámku je prý tak kluzká, že po ní nikdo nedokáže projet. Ten, kdo by měl štěstí a na skleněnou horu vyjel, musí zámek třikrát objet a princeznu tak osvobodit. Jako odměnou mu bude princezna, kterou získá za ženu. Skleněnou horu se zatím nikomu nepodařilo zdolat. Mnoho mladých mužů se při pokusu vylézt k zámku, zřítilo dolů pod horu. Tři bratři tak neváhali a zkusili své štěstí. Michal a Jíra si koupili krásné silné koně a dali jim obrousit podkovy. Jan vsází na svého malého Zloděje prosa. Společně se vydali na cestu a zanedlouho dorazili ke skleněné hoře. Jako první vyjel nejstarší bratr. Jeho krásný kůň se však na skále neudržel, oba se zřítili a zůstali ležet bez hnutí. Oba bratři byli vystrašeni, ale své odhodlání neztratili. Vyjel prostřední syn, dojel o něco dál než jeho první bratr, ale štěstí mu nepřálo a i jeho kůň se zřítil do hlubin. Teď byla řada na Janovi. Neváhala a vyjel na cestu, hop a skok, hop a skok a už byli nahoře. A zase hop a skok, hop a skok, hop a skok, objeli třikrát kolem zámku, a to tak jistě, jako by tudy Zloděj prosa jezdil každý den. Zastavili až před bránou do zámku. Ta se před nimi otevřela a tam stála krásná princezna zlatem odívaná. Radostně Jana uvítala a pak přikročila k hříběti a pravila mu: „Ty nezbedo, ty si mi utekl! A já nemohla ani jednu noc strávit dole na zelené zemi. Teď už mi ale neutečeš!“ Jan teprve pochopil, že jeho kouzelný koník patří princezně. Janovi bratři se po nějakém čase uzdravili a zotavili ze svých ran. Jan žil společně se svou princeznou v kouzelném zámku na skleněné hoře.

4.5/5 - (112 votes)

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..