Orlí mláďata

3 min. čtení

Daleko ve vysokých skalách jsou místa, kde jsou orlí hnízda. Jsou hodně vysoko a ze země nejdou vidět. Jen když se pod tu skálu postavíš, tak občas uvidíš, jak odněkud sem tam vyletí orlí máma nebo táta. Nejčastěji vylítávají za potravou. Své malinké orlí miminka nechávají v hnízdě a létají pryč, aby jim donesli něco dobrého na zub. A aby jejich mláďátka pěkně rostla a sílila. Když už jsou ptáčátka trošku větší, je čas, aby sama vyletěla z hnízda a aby vyzkoušela sílu svých křídel a naučila se jak na to.

V jednom takovém hnízdě, na nejvyšším vrcholku co na skále je, bydlela orlí rodinka. Máma, táta a dvě mláďátka. Jmenovali se Berinka a Ríša. Ríša i když byl stejně starý jako jeho sestřička Berinka, tak byl větší a měl větší sílu a i odvahu. Měl Berinku moc rád a tak ji se vším pomáhal. Choval se jako správný velký bráška.

Když přišel čas, aby zkusili létat sami, Berinka měla velký strach. Stáli na kraji hnízda. Koukali se oba dolů. Pod nima byla neskutečná výška. Rodiče stáli za nimi. Trpělivě čekali až se jeden z nich odhodlá a vzlétne. Byli připraveni jim pomoct. Ríša se moc těšil, už chtěl udělat krůček dopředu, ale když se podíval na Berinku, tak nemohl. Jen tak stála, měla strach v očích a křídla i nohy ji ztuhly. Nemohla se ani hnout. Nešlo to. Ríša udělal krůček blíže k ní. „Berinko copak je?“ Opatrně se zeptal. „Ríšo já nemůžu. Strašně moc se bojím. Je to vysoko. Asi nikdy nebudu ten správný orel.“ Smutně sklopila oči a udělala krok zpět do hnízda. Ríša věděl, že už je čas. Že dneska musí vyletět. Nechtěl ale bez své sestřičky. Pak ho něco napadlo. Musí ji dát pocit bezpečí, aby se nebála. Tak ji řekl: „Berinko poletím pod tebou. Jsem větší. Když ti to nepůjde, nebo se prostě jen budeš bát, ponesu tě. Budu pořád pod tebou, budu tě jistit. Neboj se.“ Berinka sebrala všechnu odvahu, co měla. Postavila se úplně na kraj hnízda. Nohy se jí roztřepaly, křídla ji ztuhla. Když se podívala na tu výšku, co pod ní byla, nemohla dýchat. Pak cítila, jak ji bráška křídlem jemně pohladil a vřele se na ni usmál. I když nic neřekl, věděla, že ji pomůže. Tři, dva, jedna a teď. Oba se odrazili a nechali se unášet větrem. Máchali křídly, jak to jen šlo. Celou dobu Ríša letěl pod Berinkou, aby ji mohl nést, kdyby náhodou už nemohla. A občas ji trošku pomohl, když ztratila rovnováhu. Zanedlouho oba létali jako pravý velcí orli. Berinka, ale byla ráda, že na ten první krok, měla u sebe někoho, kdo ji pomohl.

Když se někdy půjdeš podívat do vysokých skal a uvidíš nad sebou létat orly, možná dva z nich budou Berinka a Ríša. Poznáš je podle toho, že letí pořád u sebe. Jsou připraveni si pomoct.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..