O popleteném ježečku Honzíkovi

2 min. čtení

V hlubokém lesíku, plném dubů a javorů, žila rodinka Bodlinkových- maminky, tatínka a popleteného Honzíka. Proto, když ho maminka posílala pro ostružiny nebo lesní jahody, mu vždy kladla na srdce:

„Nechoď dál než ke starému dubu. Tam začíná houština, a v té se snadno ztratíš.“

„Co jsi říkala, mami? Jo, už vím, nejdále k tomu starému stromu.“ odpovídal Honzík pomateně.

A tak jeden podzim, když si Bodlinkovi začali vytvářet zásoby na zimu, poslala maminka Honzíka pro mravence do polévky.

Vezmi jich dost, tatínek je teď nenasytný,“ zvolala maminka, „a nechoď…“

A nechoď dál než k tomu starému stromu. Já vím, mami, já vím.“ skočil jí do řeči Honzík a vydal se na cestu.

V košíčku měl asi 20 mravenců, když míjel starý dub a hlavě mu svitlo: „Co mi to jen maminka říkala? Něco o starém dubu,“ zamyslel se Honzík, „asi to, že za ním je mravenců nejvíce.“ A prošel kolem něho do houštiny.

A tak chodil po houštině a když jich měl v košíčku asi 50, rozhodl se vrátit zpátky.

Kudy zpátky?“ pomyslel si Honza, „tady je cestička, tou půjdu.“

Ale ušel několik metrů a zjistil, že houštinu kolem sebe čím dál méně poznává. Začalo se stmívat a Honzík se začal bát.

S přicházející tmou si začali dělat starosti i maminka s tatínkem a vydali se Honzu hledat.

„Haló, Honzíku! Ozvi se nám,“ chodili po lese a maminka už si utírala slzy.

„Zkusíme jít do houštiny, tak se ten náš kluk jistě ztratil,“ rozhodl tatínek.

A tak prolézali houštinu, když v tom uslyšeli známé volání.

„Mami, tati! Tady jsem!“

„Ty náš popleto,“ objala maminka Honzíka.

„Mami, já ti chtěl donést co nejvíc mravenců, a tak jsem šel do houštiny za starý dub.“ vysvětlovat Honzík.

„Ale to vám slibuju, mami a tati, nikdy víc už za starý dub nepůjdu!“

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Komentáře: 2

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Nahoru