Máša a medvěd – Jak oba našli kamaráda

Příběhy Máši a medvěda

Byla jednou jedna holčička a ta se jmenovala Máša. Bydlela na kraji lesa v jediném domečku široko daleko. Proto ji mrzelo, že tam nemá žádné kamarády. I tak se ale dokázala radovat se zvířátky na dvoře.

Jednou ráno se Mášenka vypravila do lesa na houby. Moc jich nerostlo, chodila proto dlouho sem a tam. Les byl pořád stejný, stromy si byly podobné, až se stalo, že Máša zabloudila. Hledala cestu domů celý den, ale zašla akorát hlouběji do lesa. V břiše už jí kručelo hlady, byla celá unavená a slunce se chystalo jít spát. Mášenka dostala strach, co si počne sama potmě v lese.

Tu zahlédla malou chaloupku.

Tam určitě někdo bydlí, pomyslela si, a mohl by mi poradit, kudy se dostanu domů. Nebo ještě lépe, nechá mě tam přes noc.

Holčička doběhla ke dveřím a zaklepala. Nikdo se neozval. Zaklepala silněji, ale zase žádná odpověď. Zkusila vzít za kliku. Bylo odemčeno. Máša nakoukla dovnitř.

„Haló, je tu někdo?“ zavolala do předsíně. Ale nikdo se jí neozval. Chaloupka byla prázdná.

Máša vešla dovnitř. V kuchyni stál hrnec, vařečka, mléko, kaše a cukr. Jako kdyby si tu někdo připravil všechno na večeři, aby si ji uvařil, až se vrátí. Máša měla hlad, a tak kaši uvařila. Trochu si z ní pak nabrala, protože hlady už šilhala.

Pohádka ke čtení - Máša a medvěd Jak oba našli kamaráda
Máša a medvěd Jak oba našli kamaráda

Ten, kdo tu bydlel, se pořád nevracel. Mášence se začínaly zavírat oči, že málem usnula vsedě na židli. Rozhodla se tedy najít si nějaké pohodlnější místo, kde by si mohla chvilku odpočinout. Došla do patra, kde v malé místnosti stála veliká měkká postel. Holčička se do ní hned stulila a okamžitě usnula.

Vůbec ji neprobudilo, že se vrátil majitel domečku. Byl to medvěd a právě se vracel z ryb. Jakmile vešel, polechtala ho do nosu vůně kaše. Zamračil se a přemýšlel.

Že bych si tu kaši uvařil, než jsem odešel? Nebo se mi tu zatím uvařila sama?

Ale protože měl hlad, kaše přišla vhod a nebyl důvod dál pátrat, kde se tu vzala. Medvěd vylízal celý hrnec do poslední kapky, náramně mu to chutnalo. S plným břichem se mu začalo chtít spát. Došel proto do ložnice a tam zůstal stát jako solný sloup.

Někdo spí v mojí postýlce! Taková krásná holčička, to ona mi určitě připravila kaši. Takže je jistě hodná.

A hned si řekl, že by jí měl poděkovat. Už už ji chtěl pošimrat na ruce, aby ji vzbudil, když tu si něco uvědomil.

No jo, ale když se probudí a uvidí velkého medvěda, určitě se poleká. Musím něco udělat, abych nevypadal tak strašlivě.

Medvěd se začal přehrabovat v truhle. Vytáhnul z ní oblečení a začal se do něj soukat. Nejprve si vzal sukni, potom halenu, přes ramena šátek a na hlavu si nasadil čepec. Přes oči si dal brýle a podíval se na sebe do zrcadla.

No vida. Teď vypadám jako babka. Takhle tu holčičku určitě nepolekám.

Ve svém přestrojení polechtal holčičku na ruce. Mášenka pomalu otevřela oči. Najednou vykřikla, prudce se zvedla do sedu a po zadku odhopkala na druhý konec postele. Ta se chudák polekala.

Medvěd mával rukama, aby jí ukázal, že jí nic neudělá.

„Nežer mě, prosím,“ zakníkala holčička.

Medvěd naklonil hlavu na stranu a rozhodil rukama.

„Ty jsi určitě vlk! Přestrojil ses za babičku a teď mě sežereš jako Červenou Karkulku.“

Medvěd se pleskl dlaní do čela. Pak zavrtěl hlavou a pomalu si sundával šaty.

„Ty jsi medvěd?“ divila se holčička.

Medvěd začal kývat hlavou. Usmíval se od ucha k uchu, že se holčička trochu přestala bát. Hned na to packami naznačil vaření, jedení a pochvalně mlaskl.

„Chutnala ti kaše? Promiň, trochu jsem ti ujedla. Měla jsem hrozný hlad.“

Medvěd jen máchnul tlapou. Ukázal na Mášu, naznačil prsty ťapání.

„No jo, medvěde, já přišla. Já totiž zabloudila v lese. A potmě se bojím hledat cestu.“

Medvěd ukázal na postel, že si může holčička zase lehnout a spát.

„Děkuji, medvídku. Můžeš tu spát se mnou. Postel je dost velká pro oba,“ navrhla holčička.

Medvěd předvedl lehkou úklonu jako poděkování.

„Já jsem Máša. Budeme kamarádi?“

Medvěd radostně kýval hlavou. Konečně bude mít kamaráda, který mu bude pomáhat starat se o les, a nebude tady tak sám. A Máša? Ta myslela na to samé. Jistě si s medvědem užijí spoustu legrace.

4.8/5 - (171 votes)

Komentáře: 4

  1. Takhle milou pohádku už jsme dlouho nečetli, moc za ní děkujeme. Je krásná a krásně napsaná. Dětem se moc líbí a budou prý čekat na pokračování.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..