Honzík a zodpovědnost

Byl jednou jeden malý chlapeček, který si moc přál mít přítele. Nepřál si však obyčejného kamaráda! Jeho snem bylo mít veřejného parťáka – pejska. Každý den po škole maminku i tatínka pěkně prosil, ať mu pejska koupí, ovšem neúspěšně. Honzík byl neposedný chlapeček a učit se mu nechtělo, jeho rodiče se proto báli, že by se o pejska nedokázal postarat.

Jeden den po škole chlapeček spolu se svými rodiči seděli za stolem a večeřeli. Honzíkovi to však pořád nedalo a jako každý den prosil maminku, ať mu pejska dovolí.

„Až když nám dokážeš, že se umíš postarat! Musíš se postarat i o svůj pokojíček a dělat si i úkoly, a to se ti moc nedaří!“ umlčela chlapečka maminka u večeře. Honzík smutně přikývl a pokračoval v pojídání rizota. Věděl však, že se jen tak nevzdá.

Po večeři se odebral do pokojíku, poctivě si ho celý uklidil, udělal si všechny domácí úkoly, dokonce se i připravil na zítřejší písemku z matematiky. „To musí vyjít!“ řekl si hrdě Honzík a vesele běžel za mámou do obývacího pokoje. „Pojď, pojď! Pojď se podívat!“ křičel Honzík na maminku a táhl ji do svého pokojíčku.

„Úkoly mám hotové, naučený jsem a taky jsem si uklidil!!“ řekl hrdě Honzík ve svém čisťoučkém pokojíčku. Maminka se pyšně podívala na chlapečka, potěšilo ji, že se její synek snaží. Věděla totiž, že on to tak lehce nevzdá, a řekla: „Víš, Honzíku, mít pejska je velká zodpovědnost, ale budu ráda, když se nadále budeš takto učit a uklízet. Právě proto mám jeden nápad! Půjčíme pejska Punťu od babičky na víkend. Když uvidíme s tátou, že se o něj umíš postarat a pejsek bude čistý, vyvenčený a najedený, zvážíme, jestli ti takového pejska nekoupíme,“ dokončila maminka.

Chlapeček nevěřil vlastním uším a celý natěšený objímal svou maminku. Ať už je víkend! On jim dokáže, že se umí učit a že se o víkendu umí o pejska pěkně postarat, říkal si v hlavě Honzík.

Druhý den donesl chlapeček z písemky z matematiky jedničku! Dokonce i za úkoly dostal pochvalu, neměl ani jednu chybičku! Maminka měla z jeho úspěchu velkou radost, doufala, že to Honzíkovi vydrží.

Dny ubíhaly a ubíhaly a víkend byl stále o kousíček blíž. Honzík se nemohl dočkat víkendu a každý den se poctivě učil a ze školy spěchal domů pomoci rodičům s domácími pracemi. Musí jim přece dokázat, že je zodpovědný!

Honzík se ani nenadál a bylo to tady! Byl zde konečně VÍKEND. Sluníčko se pomalu vkrádalo chlapečkovi do pokojíčku, ale ten už byl dávno vzhůru. Nádherná sobota před ním! Honzík už se nemohl dočkat dobrodružství s Punťou! Celý natěšený vběhl do obývacího pokoje. „Jsem nachystaný! Můžeme jít k babičce pro Punťu!“ zvolal chlapeček. Ale v obýváku už stál Honzíkův tatínek s babiččiným Punťou v náručí. „Šel jsem pro něj brzy ráno!“ zvolal táta a podal mu vodítko. „Teď nám můžeš dokázat, jestli se o pejska umíš postarat. Když se ti to povede, pejska ti koupíme,“ řekl tatínek. Chlapeček přikývl a vzal Punťu na procházku.

A jak to celé dopadlo? Dokázal se Honzík postarat o pejska Punťu? Zvládne to? Dovolí mu rodiče nového pejska? To se, milé děti, dozvíme v nové části pohádky Honzík a pejsek »!