Kdysi dávno žila byla jedna bílá paní. A jak už to tak bývá, strašila na starém hradě uprostřed lesů. Jenomže potom přišli pánové z muzea a rozkázali hrad opravit. A bílá paní se najednou ocitla bez domova. Jenom s malým kufříkem v ruce, do kterého si zabalila svůj závoj, vyrazila do světa najít si nový domov. Tak přišla do Prahy. Hrad nemusela hledat dlouho. Stál totiž na kopci a byl moc dobře vidět ze všech stran. Bílá paní se zastavila na Karlově mostě a zírala na tu nádheru.
„Tam by se krásně strašilo,“ pomyslela si a vydala se k hradu.
Počkala, až bude večer, aby získala své strašidelné schopnosti, a pak prošla zdí dovnitř. Bylo tam teplo a krásně a bílé paní se tam zalíbilo. Rozhodla se, že tam zůstane.
Tehdy se otevřely dveře a do komnaty nakoukla hlava.
„Kdo jsi?“ zeptala se bílá paní.
„Jsem tajemník.“
Tajemník, napadlo bílou paní, ten musí být hodně tajemný. A možná taky hodně strašidelný.
„Odpusť, Tajemníku, nevěděla jsem, že už je tady obsazeno,“ řekla, „nebudu tě rušit u tajemničení.“
Poklonila se, vzala svůj kufřík a prošla zdí zpátky ven. Musela si najít jiný hrad, protože ten pražský už byl obsazený.
Omlouvám se, ale tahle pohádka není pro děti. Nemá děj, příběh..
Mně a dcerce se pohádka moc líbila, je vtipná 🙂
Take se mi a dcerkam libila za me 1* ?!
Za mě také za 1*