Na jedné farmě ležící v krásné přírodě bydlela malá rodinka. Tato rodina přežívala díky prodeji plodin, které se urodily na jejich poli, a díky prodeji mléka, které dávala jejich kravka.
Farma to bylo skromná, a proto i rodinka žila velmi skromně. Lidé k nim ale chodili nakupovat velmi rádi. Zákazník se vždy rád vrací do krásného prostředí, kde koupí kvalitní potraviny, které mu prodá milý člověk.
Toho roku se farmáři příliš nedařilo. Ke konci jara udeřily mrazy a v létě zas časté přívalové deště, které zničily téměř celou úrodu. Kravka omarodila, a tak přestala dávat mléko. Zkrátka se jim smůla lepila na paty.
„Maminko,“ pravil jednoho dne farmář, „jestli to takhle půjde dál, tak příští rok už nezasejeme.“
„Proboha, a z čeho budeme žít?“ zděsila se farmářka.
Farmář začínal propadat obavám z toho, jak uživí svou ženu a dceru Bětku. Začátek nové sezóny stále nevypadal pro úrodu dobře, ale farmář si řekl, že se jen tak nevzdá.
Jednoho rána vyšla Bětka na zápraží a na zemi uviděla ležet krásný čtyřlístek. Velmi se potěšila a běžela ho ukázat mamince. Čtyřlístek viděla poprvé v životě. Je to velká vzácnost.
Toho odpoledne se jakýmsi zázrakem uzdravila kravka a začala opět dávat mléko. Farmář to vyhlásil ve vesnici a lidé opět začali chodit nakupovat. Bylo až s podivem, jak velké množství mléka kravka najednou dávala.
Následujícího dne ráno vyšel na zápraží jako první farmář. Podíval se pod nohy a musel se pousmát. „No podívejme. Tak krásný čtyřlístek jsem dávno neviděl,“ pomyslel si.
A tak to bylo každé ráno až do jara, kdy to najednou s úrodou začalo vypadat velmi dobře. Dařilo se obilovinám, řepě a bramborám také. Krásně vykvetly i jabloně.
„Maminko,“ přiběhla jednoho dne domů Bětka, „na návsi jsem viděla krásné koťátko. Celou cestu šlo za mnou. Necháme si ho?“ žadonila Bětka.
„Ale kdepak, Bětuško, víš přece, jak to teď máme s úrodou. Sotva uživíme sebe, natož pak další hladový krk. Přírodní živly jsou nevyzpytatelné a úrodu nám mohou zase zničit,“ odvětila Bětce maminka. Bětka byla velmi smutná. Chodila alespoň za svou kočičkou každý den na náves a moc si spolu rozuměly.
Ten rok se farmáři skutečně vydařil. Kráva dávala mléko, úroda byla bohatá. Farmář udělal bohaté zásoby na zimu a spoustu toho také prodal.
Jednoho podzimního dne seděl farmář s farmářkou u okna a povídali si o životě. Najednou uviděli Bětčinu oblíbenou kočku, jak chodí okolo a něco zeleného svírá v puse. Tušíte správně. Byl to čtyřlístek.
Celý rok takhle malá kočička nosila farmáři na zápraží čtyřlístky pro štěstí. Kočička zapříčinila to, že se farmě začalo konečně dařit.
„Farmáři, takhle krásná kočička u nás musí zůstat,“ řekla farmáři maminka. „Dlužíme jí mnohé a očividně nám přináší hojnost.“
Čtyřlístky jsou skutečně vzácnost. Nenajde je každý. Říká se, že jednotlivé lístky značí něco jiného – naději, víru, lásku a štěstí.
Bětka byla nadšená ze své nové kočičí spolubydlící. Pojmenovali ji Štístko. Od té doby se farmě dobře dařilo, úroda byla bohatá a rodina spokojená.
