Byl jednou jeden les a v tom lese jeskyně. Tu obývala spokojená loupežnická rodina. Silný, statečný a široko daleko proslulý táta loupežník. Všechny bohaté a urozené dámy a pánové se báli k lesu jen přiblížit, aby ho náhodou nepotkali. O domácnost a hlavně o věčně hladového loupežníka se starala jeho žena Anička.
Život ve městě se jí nelíbil. Ale život v lesní chýši si nemohla vynachválit. Měli spolu dvě děti. Synka Péťu a dcerku Anču, jak jinak než po mamince. Z Anči vyrostla šikovná slečna, která se umí postarat o sebe i o druhé.
Dokáže uvařit z čehokoliv cokoliv, co zažene hlad. Není divu, že se o ni ucházelo plno loupežníků ze široka daleka. Neměla snadné rozhodování. Nakonec si vzala loupežníka ze šumavských lesů a žije se jim dobře. Mají kopu dětí, starají se o šumavské hory a lesy a nahání hrůzu všem nevychovaným turistům. Každý měsíc posílá domů pohled, aby rodiče věděli, jak se jim žije.
Zato s Péťou měli trápení. Báli se, co z něho jednou bude. Loupežnické řemeslo mu vůbec nešlo. Od malička chodil s hlavou v oblacích, ani trochu nezlobil, natož aby se zajímal, jak někoho přepadnout. Raději lezl po stromech a zkoumal, jak bydlí veverky a ptáčci. Hrál si se zvířátky, učil se jejich stopy a stavěl pro ně domečky. Když našel zraněné zvířátko, dělal všechno možné, aby mu pomohl. Je v něm až moc dobra – prohlásil jednoho dne táta loupežník. A tak ho napadlo, poslat Péťu do služby k myslivci.
Na druhém konci lesa žil velice hodný starý myslivec, který byl za mladého pomocníka opravdu rád. Ihned se Péti ujal a začal ho učit všechno, co věděl o lese. Za necelý rok byl z Péti zkušený myslivec. Hrdě chodil po lese v zelené kamizole, na hlavě klobouk ozdobený peřím. Dával pozor na všechny stromy, studánky, potůček a malé jezírko. Chránil zvířátka a pomáhal i lidem, kteří v lese zabloudili. Jednou za čas navštívil rodiče na druhém konci lesa. Nadšeně jim vyprávěl o životě v lese. Rodičům se ulevilo, že pro svého synka našli správné řemeslo. „Loupežník, nebo myslivec, to máš fuk,“ říkal spokojeně táta loupežník. Hlavně dělej to, co tě skutečně baví. Protože jinak bys byl sobě i druhým k ničemu.
😀 bylo to fajnový