Na jednom obrovském nádraží nedaleko krásného města bydlelo velké množství nejrůznějších mašinek a vagónů. Většina z nich byla nová, krásná a čistá. Nabízela svým zákazníkům elektřinu, pohodlné sedačky a nejrůznější moderní vymoženosti.
Kromě nich byla ale v obrovské technické budově schovaná jedna stará parní lokomotiva. Ta bohužel nesplňovala požadavky moderního světa, a tak už se několik let na dráhu nepodívala.
Každý den z okna pozorovala ostatní mašinky a vláčky, jak vyráží s turisty a dalšími lidmi za dobrodružstvím. Po návratu si tyto vláčky povídaly o tom, co ten den zažily, a mašinka smutně poslouchala jejich příběhy. „To si nedokážete představit, dneska jsem vezla zájezd ze školky. Děti byly nadšené, koukaly z okna a zběsile si povídaly. Panečku, to bylo ale něco!“ vyprávěla první mašinka. Druhá na sebe nenechala dlouho čekat: „To já jsem zase vezla turisty na dovolenou. Naložili mě koly, koloběžkami a batohy a celá jsem voněla samými dobrotami, které měly děti ke svačině.“
Parní lokomotivě z toho bylo smutno. Tak ráda by si zase jednou zažila, jaké to je, když veze spoustu šťastných lidí. Ostatní vláčky si toho ale všimly. Když se ráno připravovaly na svou další jízdu, začaly si o staré lokomotivě povídat. Domluvily se, že je potřeba jí pomoci, a začaly spřádat plán, jak ji udělat zase šťastnou. Jedna z moderních mašinek prohlásila: „Já už vím, jak na to! Uděláme Den vlaků.“
Tak se také stalo. Vlaky spolu s mašinfírou a ostatními zaměstnanci nádraží uspořádali velkou slávu a hlavní hvězdou dne se stala právě stará parní lokomotiva. Byla to obrovská atrakce. Sjela se hromada turistů z blízkého i dalekého okolí. Mašinka byla naložená uhlím a šťastně začala houkat. V tu chvíli začali děti i dospělí tleskat a mašinku si fotografovat. Pro všechny to byl nádherný den.
Mašinka byla velmi šťastná. Po dlouhé době se cítila oslavovaná, užitečná a milovaná. Všichni na nádraží se domluvili, že každý rok v tento den uspořádají Den vlaků. Mašinka věděla, že nemůže být na trati každý den, ale byla šťastná, že alespoň jednou v roce se stane tou milovanou mašinkou, na kterou se všichni těší. Už nikdy nebyla smutná. Věděla, že je výjimečná, a vždy s chutí poslouchala příběhy svých moderních kamarádek.
