Hluboko v lese se chystala narozeninová oslava pro mámu medvědici. Každé zvířátko v lese jí chtělo přinést něco speciálního.
Rodinka veverek upekla koláček z těch nejkrásnějších oříšků, jaké našly. Rodina jelenů a srnek připravila dort ze sena, trávy a chutných bobulí. A ježci přinesli jablečný koláč s kousky lesního hmyzu.
Všichni se sešli a připravovali oslavu pro mámu medvědici – voňavé koláčky čekaly na stole, než oslava začne.
Jen malá medvědice Mili se toulala sama po lese.
„Nevím, co mám dát mámě,“ zašeptala smutně. „Všichni upekli úžasné koláče a připravují oslavu, ale já nemám nic.“
Moudrá stará sova, sedící vysoko na stromě, ji zaslechla.
„Přemýšlej, maličká,“ ozvala se. „Co tvoje máma miluje nejvíc?“
Mili se zamyslela a odpověděla:
„Nejvíc miluje mě… a ryby!“ vykřikla najednou nadšeně.
„Tak běž a nějakou ulov, ale pospěš si – za chvíli oslava začíná,“ řekla jí sova.
Mili se tedy rozběhla k řece. Namočila své hnědé tlapky do studené vody a pokusila se chytit rybu. Zkoušela to znovu a znovu, ale žádnou se jí nepodařilo chytit.
Z lesa už se ozýval smích – oslava začínala. Smutná Mili se se slzami v očích vracela zpět.
Cestou si tiše mumlala: „Jsem nemožná… máma bude zklamaná.“
Vtom však pod dubem uviděla krásný žlutý květ, který se na ni jakoby usmíval.
„Aspoň tebe přinesu mámě,“ řekla potichu a květ opatrně utrhla.
Na oslavě se medvědice usmívala na krásné koláče, které jí zvířecí přátelé přinesli.
„Děkuji vám všem za nádherné dárky!“ řekla, ale když se rozhlédla, Mili nikde neviděla.
„Neviděli jste mou Mili?“ zeptala se.
Srna zavrtěla hlavou ani ježci o ní nic nevěděli.
„Hned přijde,“ ozvala se moudrá sova.
A měla pravdu. Za chvíli zpoza stromů přiběhla malá Mili – celá udýchaná, ale usměvavá. V tlapkách nesla květinu.
„Chtěla jsem ti přinést koláč z ryb, ale nepodařilo se mi chytit ani jednu,“ řekla tiše. „Tak jsem ti přinesla alespoň tuhle kytičku. Všechno nejlepší k narozeninám, mami.“
Medvědice si ji něžně přitáhla k sobě a objala ji.
„Děkuji ti, Mili. Tohle je ten nejkrásnější dárek ze všech,“ usmála se. „Dárky jsou hezké, ale nejdůležitější je, že je dáváme z lásky a že můžeme slavit spolu s těmi, které máme rádi.“
Všichni začali tleskat a i Mili se usmála. A oslava mohla začít!
Lesem se nesl smích, tancovalo se a voněly koláče.
A víte co? Po oslavě naučila máma medvědice svou dcerku chytat ryby – a Mili to šlo čím dál líp. Od té doby na každou oslavu přinášela nejen dort z ryb, ale i malý květ.
A tak prý vznikla tradice darování květin k narozeninám – vymyslela ji malá medvědice Mili.
