Byl jednou jeden malý chlapeček jménem Tomáš, který trávil víkend u své babičky. Byla krásná slunečná sobota, a tak se Tomášek s babičkou vypravili na zahradu. Chlapeček chtěl babičce pomoct s prací kolem domu.
Když vytrhali plevel kolem květin, přišli k velké jabloni, jejíž větve se ohýbaly pod tíhou jablek, která se na slunci leskla červeným odstínem.
„Ty jsou ale krásné!“ zvolal Tomášek a ukázal na jablíčka vysoko ve větvích.
„Ano, jsou,“ přikývla babička. „Ale ta ještě nejsou zralá. Potřebují ještě trochu času, aby dozrála,“ vysvětlila s úsměvem.
„Můžeme spolu posbírat ta popadaná,“ řekla babička a ukázala na jablka ležící v trávě. Tomáš jedno zvedl a zamračil se.
„Fuj, ty vypadají nechutně! Jsou měkké,“ řekl znechuceně.
Některá, která byla zkažená, házela babička do jednoho kyblíku a ta, která byla ještě dobrá, do druhého.
„Podívej,“ řekla, „sbírej ta, která vypadají tak akorát. Jsou sice starší a měkčí, ale to neznamená, že budou špatná.“
„Jsou ošklivá! Nebudu je sbírat ani jíst!“ zabručel Tomáš, nakrčil nos a šel si hrát s míčem. Babička se jen pousmála – měla však svůj plán.
Když skončila se sbíráním, zkažená jablka vyhodila a ta měkká odnesla do kuchyně. Tam otevřela svou velkou kuchařku a začala péct. Brzy se celý dům naplnil vůní jablek a skořice.
Tomáš ucítil vůni až na dvoře.
„Co to tak krásně voní?“ zamumlal a rozběhl se do kuchyně. Na stole ležel zlatavý jablečný koláč.
„Můžu si dát taky?“ zeptal se nadšeně.
Babička se usmála, nalila mu teplý čaj a odpověděla: „Samozřejmě.“
Tomáš si ukousl velký kus koláče.
„Mňam! Je úžasný!“ zvolal s plnou pusou.
Babička přikývla: „Vidíš, i jablka, která nejsou úplně čerstvá, mohou být užitečná. V tomhle koláči našla své využití.“
Chlapeček se zamyslel a usmál.
„Příště ti pomůžu upéct koláč i z těch měkkých jablek!“ řekl odhodlaně.
Babička ho pohladila po hlavě:
„Už se těším! Víš, stejně jako jablka mohou i staré hračky udělat radost jiným dětem, když se o ně podělíme.“
Tomášek přikývl – teď už tomu rozuměl. Babička měla pravdu. I když jablka nejsou čerstvá, pořád se dají využít. A stejně tak hračky – když je už nepotřebujeme, můžeme je darovat těm, kteří si s nimi budou rádi hrát.
A tak se Tomáškovi stal víkend u babičky nejen voňavým díky koláči, ale také poučným – protože zjistil, že i to, co se zdá být zbytečné, může mít novou hodnotu, když se o to podělíme.
