Dnešní den byl speciální. I když prázdniny pomalu končily a malou Terezku čekal první ročník ve škole, ona nebyla vůbec smutná. Dnes totiž zrzavá holčička slavila své šesté narozeniny.
S maminkou vyzdobily domeček i zahradu růžovými balónky a duhovými stuhami – všechno vypadalo jako z pohádky. Maminka dokonce upekla malé koláčky a velký narozeninový dort s jednorožcem navrchu.
Hosté pomalu přicházeli a zahrada se brzy naplnila lidmi. Přišla teta a malý bratranec Marek, potom i babička a děda. Všichni se těšili, když na dvůr přišla oslavenkyně v krásných růžových šatech.
Jak Terezka stála a sledovala, jak maminka a tatínek chystají občerstvení a prarodiče si hrají s malým Markem, něco jí chybělo. Její nejlepší kamarádky ze školky – Jana a Lucka – stále nepřicházely.
„Je čas sfouknout svíčku!“ zvolala maminka po gratulacích.
Všichni se shromáždili kolem nádherného dortu, který se leskl růžovou polevou a navrchu se třpytil jednorožec. Jenže Terezka zavrtěla hlavou.
„Ne bez Lucky a Jany,“ zašeptala smutně a dupnula nožičkou.
Bez svých kamarádek to přece nebude ono. Děda se ji snažil rozveselit:
„To je v pořádku, srdíčko. Pojďme otevřít nějaké krásné dárky!“ řekl mile a ukázal na hromadu dárků, které Terezka dostala od hostů.
Jenže malá Terezka zůstala zticha. Nechtěla dárky ani dort – chtěla své kamarádky ze školky. Smutně seděla za stolem a dívala se na zahradní dveře. Ani veselé písničky, dědův smích či tatínkovy legrační balónkové výtvory ji nerozesmály.
Vtom se dveře otevřely – a ve dveřích stál ten největší jednorožec na světě! Zpoza něj se ozvalo hlasité:
„Všechno nejlepší k narozeninám!“
Byly to Lucka a Jana! Přiběhly k ní a v rukou držely obrovského plyšového jednorožce – největšího, jakého Terezka kdy viděla.
Jejich máma se usmála:
„Jednorožec se nám nevešel do auta, tak jsme musely jít pěšky. Promiňte, že jdeme pozdě,“ vysvětlila s úsměvem.
Terezčiny oči se rozzářily a oslava konečně mohla naplno začít! Terezka sfoukla svíčky na dortu a potom si ho vychutnala se svou rodinou a kamarádkami. Honila se s tatínkem a dědou, hrála si s Luckou a Janou a objímala svého nového plyšového jednorožce.
Nezáleželo jí na dárcích, ale na tom, že v tento výjimečný den byla obklopená lidmi, které měla nejraději. Zahradou se ozýval dětský smích – a byly to ty nejkrásnější narozeniny, jaké si mohla přát.
