Kde bylo, tam bylo, žilo jednou jedno děvčátko jménem Adélka. Veselá Adélka měla letní prázdniny a nejraději si hrála na dvoře se svou malou kočičkou Mickou, kterou dostala k narozeninám.
Bylo to malé, šedivé, hravé koťátko, které objevovalo svět. Vesele poskakovalo po zelené trávě, honilo klubíčko nebo si s Adélkou hrálo na schovávanou. Nejvíc se však bálo plotu, za kterým bydlel sousedčin velký pes Dandy, a proto se mu Micka vždy vyhýbala.
Jednoho dne, když šla Adélka dát svému koťátku vodičku, Micka se někam zatoulala. Když se Adélka vrátila na dvůr s miskou vody, Micka nikde nebyla.
„Micko, kde ses mi schovala?“ volala Adélka a hledala kočičku po celé zahradě. Určitě se jí jen někde schovala! Podívala se pod keř borůvek, pod židle na terase i do garáže. Ale Micka nikde. Ani její typické mňoukání se neozývalo jako obvykle.
„Mami! Micka zmizela!“ běžela vyděšená Adélka do kuchyně za maminkou, která právě vařila oběd.
„Neboj se, určitě se vrátí. Jen se někde prochází – to kočky dělávají,“ uklidňovala ji maminka.
Adélka se ale nemohla zbavit starostí. Věděla, že Micka se pořád bojí chodit daleko a vždy se drží u ní. Určitě by nikam nešla sama.
Proto se znovu vydala do zahrady a všechno pečlivě prohledala. Ale po malém koťátku nebylo ani památky.
Najednou někdo zazvonil u brány. Maminka s Adélkou rychle přiběhly otevřít – a tam stála jejich milá sousedka, paní Míla.
„Pojďte, něco vám ukážu!“ řekla s úsměvem. Maminka s Adélkou ji následovaly k ní domů.
A nebudete věřit! Paní Míla je zavedla na svou zahradu, kde v boudě psa Dandyho ležela Micka.
Černý pes Dandy byl právě ten pes, kterého se Micka vždycky tak bála. A teď? Malé koťátko leželo v jeho boudě a oba spolu klidně spali a spokojeně oddechovali.
Adélka nevěřila vlastním očím – jak je to možné? Vždyť se ho Micka vždy bála!
Paní Míla se usmála a vysvětlila jim, co se stalo. Viděla totiž, jak se to všechno přihodilo. Micka sledovala ptáčka na plotě a omylem spadla k nim na dvůr. Dandy ji přivítal přátelsky, začali si spolu hrát s míčkem a nakonec oba unavení usnuli v boudě.
Od toho dne se Micka už plotu ani velkého psa Dandyho nebála a stali se z nich velcí přátelé.
Adélka měla radost, že její malé koťátko překonalo svůj strach a že i mezi pejskem a kočičkou může vzniknout opravdové přátelství.
A tak začaly Adélce ty nejkrásnější prázdniny, které strávila běháním a hraním se svými dvěma zvířecími kamarády – Dandym a Mickou.
