Bingo byl malý mravenec žijící v rušné kolonii plné dalších mravenečků. Zatímco ostatní nosili drobečky a kopali tunely v mraveništi, Bingo snil o dobrodružství. Byl známý tím, že se toulal daleko od domova a byl vždycky zvědavý na svět za hranicemi jejich lesa.
Všechny ostatní mravence v kolonii to rozesmívalo – říkali, že jen sní o dobrodružství, ale přitom je jen obyčejný mravenec. I když musel také pomáhat s nošením drobků a poslouchat královnu, vždycky se zatoulal někam daleko, aby viděl nové kouty lesa. Nikdo ho ale nechápal. Bingo věřil, že se mu jednoho dne jeho sen o dobrodružství splní – jen netušil, že to přijde tak brzy.
Jednoho rána, když se Bingo chystal do práce hledat drobečky, si ho k sobě zavolala královna jejich kolonie. Byla to velká královna jménem Kala.
„Co jsem provedl?“ zeptal se bojácně malý Bingo a poklonil se před královnou. „Ach, určitě mě chce pokárat za to, že vždycky hledám drobečky tak daleko od mraveniště,“ pomyslel si mravenec.
K jeho překvapení se ale královna usmála a vůbec nevypadala rozzlobeně.
„Neboj se, můj milý Bingo. Vím, že jsi statečný mravenec, který se nebojí bloudit lesem sám. A proto pro tebe mám důležitý úkol. Daleko za naším lesem, až za velkou cestou, leží park plný pokladů a dostatku jídla na celou zimu. Chci, abys ho našel,“ řekla vlídně královna.
Kala od Binga hodně očekávala – nikdo se ještě neodvážil vydat tak daleko.
Mravenčí oči se rozzářily. „Tohle je úkol přesně pro mě!“ pomyslel si Bingo.
„Ano! Půjdu!“ zvolal odhodlaně.
Mravenec si zabalil svůj malý batůžek a vydal se na nejdelší cestu svého života. Bylo to dobrodružství, na které tak dlouho čekal.
Cesta však nebyla jednoduchá. Procházel blátivými lesními cestičkami, uhýbal padajícím žaludům, a dokonce potkal i velkého brouka, před kterým se schoval pod kámen – ten by ho určitě sežral! Bingo se cítil sám, ale věděl, že to dokáže.
Dokonce ho zastihl i silný déšť, před kterým se celý den musel skrývat pod stromem. Byla mu zima a měl strach, ale řekl si, že se nevzdá. Musí dokázat královně i sobě, že to zvládne. A tak když déšť konečně ustal, Bingo odhodlaně prošel zbytek lesa.
A najednou přímo před ním byla velká cesta. Po ní přejížděli podivní obrovští tvorové. Vydávali zvláštní hlučné zvuky a měli kola! Uvnitř nich dokonce někdo seděl. Něco takového Bingo ještě nikdy neviděl.
Čekal celé hodiny u cesty, než se odvážil přejít na druhou stranu. Když se začalo stmívat a po cestě už nejezdili ti zvláštní hluční tvorové, mravenec se konečně odvážil a přeběhl na druhou stranu.
A tam to bylo! Přímo před Bingem se rozprostíral obrovský park plný ovocných keřů, vysokých stromů a směšných prolézaček pro děti. Byl prázdný – a to Bingovi vyhovovalo. Velký zelený park byl plný zázraků.
Mravenec našel na zemi měkké drobečky od chleba, dokonce i velké nedojedené koláče a kousky ovoce. Bylo to jako ráj!
Bingo jásal a nevěřícně se rozhlížel kolem. „Stálo to za to,“ pomyslel si, i když věděl, že cesta sem nebyla vůbec snadná. Vzal si kousek koláče a vydal se zpět domů. Musel sem přivést ostatní mravence, aby nasbírali zásoby na zimu.
Když se Bingo vrátil, celá kolonie jásala a královna nemohla uvěřit tomu, co ten malý mravenec dokázal. A od té chvíle se mu už nikdo nesmál.
Tak se Bingo stal hrdinou celé kolonie a všechny mravence dovedl do pravého ráje drobků a jídla. Díky Bingově odvaze si všichni nasbírali dostatek zásob na zimu a mraveniště už nikdy netrpělo hladem.
