Teplé počasí potěšilo nejen přírodu, ale i všechny děti. Ty si užívaly slunečné dny hraním si v parku, skákáním přes švihadlo a závoděním na kolech. Nejvíce se ale těšila malá Lucka – na svou oblíbenou vanilkovou zmrzlinu!
Každý den s napětím čekala, až paní zmrzlinářka otevře svůj stánek za jejich domem. A jednoho sobotního rána se Lucka dočkala – stánek byl konečně otevřený!
„Jupí!“ zvolala radostně a hned poprosila maminku, aby se spolu vydaly na první letošní zmrzlinu. Lucka vesele cupitala po chodníku, dva světlé copánky jí poskakovaly na ramenou a oči jí zářily nedočkavostí. Nejvíc se těšila právě na vanilkovou. Ta byla přece vždycky její nejoblíbenější.
Když přišly ke stánku, Lucka se postavila k okénku a zvědavě si prohlížela nabídku: „Čokoládová, oříšková, jahodová, …“ četla si tiše, ale pak zklamaně sklopila hlavu. „Mami, tady není žádná vanilková zmrzlina,“ řekla smutně.
Maminka se na ni laskavě podívala: „A co kdybys zkusila nějakou novou příchuť?“
Lucka ale zavrtěla hlavou a nakrčila nos. „Nechci žádnou jinou, chci vanilkovou!“ zvolala nespokojeně a dupnula malou nožkou. Lidé v řadě se překvapeně otočili na rozmrzelou holčičku v růžových šatech.
Maminka se na Lucku podívala vážně a řekla: „Lucko, takhle se přece slušná holčička nechová. Když vanilkovou nemají a jinou nechceš, tak dnes zmrzlina nebude. Já si dám oříškovou.“
Lucka si trucovitě sedla na lavičku vedle maminky, která si pomalu vychutnávala svou zmrzlinu. Po chvíli se maminka naklonila a podala jí kornoutek: „Ochutnej aspoň kousek. Třeba tě překvapí,“ usmála se.
Lucka nejdřív odmítala, ale zvědavost byla silnější. Opatrně si lízla… a oči se jí rozzářily. „Ta je výýýborná!“ zvolala nadšeně.
Maminka se usmála: „Vidíš? Kdybys to nezkusila, nikdy bys to nezjistila. Někdy jsou ty nejlepší věci právě ty, které jsme nejdřív ani nechtěli.“
Lucka se zamyslela a uvědomila si, že maminka má pravdu. Také si vzpomněla, že se předtím chovala nehezky. Podívala se na maminku a tiše řekla: „Promiň, mami. Nebyla jsem hodná. Koupila bys i mně zmrzlinu? Může být i jiná. Ráda ochutnám!“
Maminka se zasmála – a těm prosícím hnědým očím samozřejmě neodolala. A tak koupila zmrzlinu i Lucce.
Holčička si pochutnala nejen na oříškové, ale i na jahodové. A od toho dne už věděla, že ne všechno nové musí být špatné. Už neměla ráda jen vanilkovou – chutnaly jí všechny!
Kdyby tehdy vanilkovou měli, možná by se to nikdy nedozvěděla.
