Dnes byl výjimečný den, na který se všechny děti moc těšily. Byl totiž 1. červen – Den dětí! A to znamenalo, že všechny děti po celém království slaví svůj den.
Malá Karolínka prožila svůj Den dětí opravdu krásně. Od rodičů dostala novou panenku, po které tak dlouho toužila. Celý den si s ní hrála na zahradě a pak si s maminkou a tatínkem udělali veselý piknik. Panence samozřejmě dala i jméno – Lily.
Další den se Karolínka těšila do školky. Dnes se tam totiž slaví Den dětí i se všemi kamarády! Nemohla se dočkat tancování, soutěží a smíchu. Oblékla si své nejkrásnější květované šaty a pevně držela v rukou svou novou panenku Lily.
Ve školce hrála hudba, děti se smály, tančily a radovaly z krásného dne. Paní učitelky jim dokonce přinesly výborné koláčky, na kterých si všechny děti společně pochutnaly. Všude panovala radostná nálada a Karolínka si spokojeně hrála se svou panenkou. Jenže… nikomu ji nechtěla půjčit.
Když se pak roztočila v tanci a nechala panenku ležet na koberci, po chvíli si všimla, že panenka Lily zmizela. Hledala ji po celé třídě, pod stolky, v koutcích i pod polštáři – ale panenka nikde! Oči se jí naplnily slzami a Karolínka se rozplakala. „Kde je moje panenka?“ vzlykala smutně.
Paní učitelka se hned pustila do hledání a nakonec panenku Lily našla… Ve skříňce jedné holčičky jménem Monika. Byla to hodná holčička, a proto byla paní učitelka překvapená, že něco takového udělala. Ale věděla, že ji musí napomenout.
„Moniko, proč jsi vzala Karolínce panenku? To se přece nedělá. Krást se nesmí,“ řekla paní učitelka klidným, ale pevným hlasem.
Monika se zastyděla, sklopila hlavu a tiše odpověděla: „Mně se ta panenka moc líbila. Promiň, Karolínko.“
Slíbila paní učitelce, že už to nikdy neudělá. Bylo jí to opravdu líto. Později se přiznala, že si panenku vzala, protože ji Karolínce záviděla – ona sama totiž na Den dětí dostala jen malé lízátko.
Karolínka se na ni nejprve mračila, ale pak si uvědomila, že Monika nebyla zlá – jen smutná a chtěla si s panenkou taky hrát.
Přistoupila k ní a s úsměvem ji objala.
„Nevadí. Můžeme si s mojí panenkou Lily hrát spolu,“ řekla. Moničiny oči se rozzářily štěstím.
Paní učitelka si pak všechny děti posadila do kroužku a povídala jim:
„Dárečky jsou jen věci. Ale to, že se máme rádi, že si pomáháme a umíme se podělit – to je ten nejkrásnější dárek na světě.“
A tak si Karolínka s Monikou a s ostatními dětmi hrály s panenkou Lily společně. Tančily, smály se a zpívaly veselé písničky.
Na to, že se panenka schovala, všichni brzy zapomněli – a Monika pochopila, že krást se opravdu nemá.
Karolínka zase zjistila, že sdílet hračky s kamarády je mnohem hezčí, než si je nechávat jen pro sebe.
A tak si všechny děti svůj Den dětí užily naplno – a školkou se rozléhal smích, radost a dětská písnička o přátelství.
