V jedné zahradě plné ovocných stromů a kvetoucích květin žila malá housenka jménem Kiki. Byla to drobná housenka se zeleným tělíčkem posetým malými bílými tečkami. Kiki milovala teplé sluneční paprsky a nejraději se vyšplhala na květinu, kde se na okvětním lístku vyhřívala.
Byl teplý květnový den a Kiki si ležela na lístku květu. Pozorovala štěbetající ptáčky, kteří poletovali nad ní, a včelky, jež sbíraly sladký nektar z květů.
„Tenhle den je nádherný!“ řekla si Kiki a zpívala si písničku, kterou zaslechla od kamarádů ptáčků. Sice neuměla zpívat tak krásně jako oni, ale ráda se k nim přidávala.
Tu však její vyhřívání na lístku přerušil silný vítr. Zahradou se přehnal prudký poryv, květ se zachvěl a Kiki se snažila, jak jen mohla, udržet se na něm. Pevně se držela svými malými nožkami.
Ale strýček vítr byl příliš silný. Kiki ztratila rovnováhu a z výšky spadla přímo na trávník.
„Áááu!“ zašeptala bolestí. Bolelo ji celé malé tělíčko, i když dopadla na měkkou trávu. Snažila se vstát, ale nemohla se hýbat tak jako dřív.
Najednou ji něco vyrušilo. Mezi stébly trávy se objevil velký stín. Ke Kiki se blížil velký chlupatý pavouk s osmi nohami a osmi hladovýma očima!
Malá housenka byla příliš zraněná, než aby se dokázala odplazit pryč. Zavřela drobné oči a doufala v zázrak – možná ji někdo zachrání.
A v tu chvíli se stalo něco nevídaného. Nevrhnul se na ni velký pavouk, ale něco ji zvedlo z trávy. Housenka teď ležela v dlani malého děvčátka, které se na ni mile usmívalo.
Byla to Viktorie, malá holčička, která bydlela v domě u zahrady, kde Kiki žila.
„Neboj se, maličká, já ti pomůžu,“ zašeptala Viktorie a pohladila malou housenku po zeleném tělíčku s bílými tečkami. Viktorie se hmyzu nebála. Od malička měla ráda všechna zvířátka a tvory, kteří zavítali do jejich zahrady.
A také že Viktorie malé Kiki pomohla. Vložila ji do malé misky na parapetu, aby načerpala energii ze sluníčka. Do misky jí dala trávu a květiny, aby jí to připomínalo domov. Každý den se o Kiki starala a ta se pomalu uzdravovala. Každým dnem byla silnější a silnější.
Jednoho rána se však stalo něco neobvyklého. Malá Viktorie hleděla do misky, ale housenka v ní už nebyla.
„Kde jsi, housenko?“ zeptalo se překvapeně děvčátko.
A najednou Viktorii přistál na nose krásný zelený motýl s bílými a zlatými tečkami. Byla to Kiki! Z housenky se proměnila v nádherného motýla.
Děvčátko radostí začalo tancovat a Kiki kolem ní vesele poletovala.
Od toho dne, když si Viktorie hrála na zahradě, její kamarádka Kiki poletovala kolem ní, sledovala ji z květů nebo nad ní krásně kroužila.
