Byla krásná teplá sobota a Jakoubek se na tenhle den moc těšil. Dnes se totiž po dlouhé zimě konečně znovu otevíraly brány zoologické zahrady. Celou cestu autem do nedaleké ZOO chlapec povídal o zvířátkách, na která se těšil. Nejvíc se těšil na hrozivé tygry, ale také na krásné barevné papoušky a velké medvědy.
Když dorazili, Jakoubkovy oči zazářily radostí a táhl tatínka za ruku, aby stihli projít úplně všechna zvířátka v zoologické. Viděl obrovské šedé slony, různé papoušky a plameňáky, ale i veselé opice, které se legračně houpaly na stromech a vyplazovaly na ně jazýčky. Vyfotil se vedle vysoké žirafy, které spolu s tatínkem podal velký list. Ta ho s chutí hned spapala.
Když ale přešli žirafy, konečně se dostali ke zvířatům, na která se Jakoubek těšil nejvíc – k velkým tygrům! Před sebou spatřili velký výběh s vysokými stromy a skalami, na kterých se zrovna vyhřívali na sluníčku dva mohutní tygři.
„Jéé, ti jsou ale velcí!“ vykřikl Jakoubek a ústa se mu otevřela úžasem. Tygři měli nádhernou oranžovou srst s výraznými černými pruhy. „Vypadají jako z pohádky!“ zvolal obdivně chlapec.
„Kéž by přišli blíž, aby mě pozdravili,“ řekl smutně Jakoubek mamince a přitiskl ruce na sklo, zatímco je pozoroval. A vtom se jeden tygr zvedl a opatrným krokem přišel přímo k nim. Jeho zlaté jiskřivé oči se dívaly přímo na chlapce.
„On mě přišel pozdravit, podívejte!“ vykřikl nadšeně Jakoubek. Tygr se před ním procházel sem a tam a upíral na něj pohled. Pak se začal legračně válet na zádech a otírat o trávu – jako taková velká kočka.
„Myslím, že se nám předvádí!“ zasmál se Jakoubek radostně. Rodiče jen s úsměvem sledovali, jak jejich syn skoro ani nedýchá, zatímco pozoruje tygra, který se mu skutečně přišel ukázat.
Po dlouhém pozorování tygrů se zoologická zahrada pomalu zavírala a Jakoubek jim zamával na rozloučenou.
„Tak zase příště, kamarádi!“ zvolal při odchodu.
Cestou domů svíral v ruce suvenýr, který mu rodiče koupili. Byl to malý plyšový tygřík. Ten mu připomínal jeho kamaráda ze ZOO, který ho nejen přišel pozdravit, ale ještě se mu i za sklem hravě předváděl.
Jakoubek nemohl přestat vyprávět o úžasných zvířatech, která viděl, ale hluboko ve svém srdci věděl, že tygři jsou jeho nejoblíbenější a že se už nemůže dočkat další návštěvy zoologické zahrady.
