Byla jednou jedna země plná sněhu a ledu, kde bychom lidi hledali jen marně. V téhle ledové zemi žili tučňáci, velcí i malí, ale také obrovští lední medvědi či hroziví tuleni, kterých se tučňáci báli. V tomhle ledovém království žil i malý tučňáček jménem Kiki se svými kamarády.
Byl krásný slunečný, ale mrazivý den, ideální na bruslení na zamrzlé vodě. Kiki miloval bruslení, a proto přesvědčil své kamarády, aby šli dnes na led zkoušet různé triky. Kiki se klouzal po bříšku spolu se svými kamarády přímo k zamrzlému jezírku.
Zamával malými křidélky, aby udržel rovnováhu, a točil se nožičkami v radostných kruzích. Bruslení mu šlo opravdu výborně. Kamarádka Tuki dělala piruety a kamarád Lupi jen neohrabaně klouzal a obdivoval ostatní, jak snadno jim to jde. Pořád se díval pod nohy a nemohl najít správnou rovnováhu jako jeho kamarádi Kiki a Tuki.
Když tu najednou Lupi uviděl pod ledem nějaký tmavý stín.
„Co je to pod námi?!“ vykřikl vyděšeně a zavolal na kamarády.
„To je tuleň! Rychle pryč!“ zvolal Kiki, když si všiml pod ledem velkého tuleně. Spolu s kamarády uháněli po bříškách pryč ze zamrzlého jezera. Bylo však už pozdě. Led se prolomil a z vody vyskočil obrovský tuleň! Měl ostré zuby a hladový výraz v očích.
Kiki viděl, že je tuleň dohání, a protože to byl jeho nápad jít dnes bruslit, nemohl dopustit, aby jeho kamarádi Lupi a Tuki skončili jako kořist. Musel něco vymyslet. A tu ho něco napadlo. Pokusí se ho odlákat, vždyť on je ze všech nejrychlejší! Začal pištět a křičet, dokud si ho tuleň nevšiml. Pak bruslil, jak nejrychleji dokázal, za ním jen praskal led a obrovský hladový tuleň se ho snažil dohnat.
Najednou Kiki uviděl před sebou úzký tunel vytvořený z ledu. Rozjel se přímo k němu a tuleň hnal za ním. Kiki proklouzl tunelem a hrozivý tuleň se v něm zaklínil. Mrskal sebou, jak mohl, ale led držel pevně a tuleň se z něj nemohl dostat.
Kiki vítězoslavně zapískal a přibruslil zpět ke svým vyděšeným kamarádům, kteří se schovávali za hromádkou sněhu.
„Dokázal jsi to! Zachránil jsi nás!“ zvolal Lupi a spolu s Tuki radostně poskakovali kolem svého hrdiny, kamaráda Kikiho.
Tučňáčci ale věděli, že si musí dávat větší pozor, protože nebezpečí číhá na každém kroku. Nebýt však odvážného Kikiho, tuleň by si je určitě dal k večeři!
